Plk.Stehlíka jsem poznal osobně, byť jen krátce. Po zákazu Junáka můj otec založil a vedl ve Slavičíně TOM. Když se dozvěděl, že se plk.Stehlík někam do Slavičína přistěhoval a bydlí tam, dal nám jako "soutěžní úkol" ho najít a něco se o něm a jeho válečné historii dozvědět. Prošmejdil jsem vchod od vchodu půl Vláry až jsem ho našel. Byl překvapen a potěšen naším zájmem a povídal si se mnou celé hodiny, ukazoval mi řadu fotografií. Byl to zážitek o to intenzivnější, že jsem právě tehdy v knihovně mých rodičů objevoval řadu knih, které byly "na indexu", a mezi nimi i knihu F.Fajtla Sestřelen. Osudy válečné i poválečné těchto hrdinů jsou fascinující a nikdy jim nedokážeme být dost vděční. Natož odčinit, co pro svou vlast protrpěli, jak se jim za jejich obětavost odvděčila vláda rudých zločinců. Dodnes mě mrzí, že jsme pro něj neuspořádali nějakou besedu, kde by se o své zážitky a postřehy mohl podělit i s dalšími. Ale tehdejší doba tomu nebyla nakloněná, můj otec už tak měl problémy, které stejně o pár let později vedly k vynucenému odchodu naší rodiny ze Slavičína. Dodnes ale na plk.Stehlíka vzpomínám, třebaže jsem ho poznal tak krátce. Čest jeho památce.
Josef STEHLÍK
F/O RAF - poručík čs. letectva ve Velké Británii pilot francouzské stíhací perutě G C 111/3 pilot československé 312. stíhací perutě RAF pilot, nadporučík-velitelI. perutě 1. čs. stíhacího pluku v SSSR pilot, nadporučík-zástupce velitele 2. čs. stínacího leteckého pluku, štábní kapitán letectva čs. armády po roce 1945, plukovník letectva v. v. po roce 1990. Legendární stíhač patřící k elitě čs. letectva.
Pikárec na Českomoravské vysočině je oním místem, kde se 26. března roku 1915 narodil jako páté žijící dítě chlapec Josef.
Otec František Stehlík, narozený v Blažkově 23. března 1875, pracoval na panství barona Nádherného jako lesní hajný. Matka Berta Schusterná, narozená ve Vídni v roce 1878, se za I. světové války sama starala o rodinu a výchovu svých dětí, protože otec narukoval na frontu už v roce 1914. Po jeho návratu se rodina Františka Stehlíka z Pikárce přestěhovala do hájovny v Koutech č. 136, patřící do katastru obce Strážek.
Malý Pepík navštěvoval obecnou školu v Dolní Libochové. Do měšťanské školy docházel do Strážku, což dnes připomíná pamětní deska na této budově, odhalená 29. května 1994.
Vyučil se v Tišnově elektromechanikem a současně absolvoval i živnostenskou školu. Tatínek - hajný chtěl mít ze syna pokračovatele svého lesnického cechu, ale Pepíka více přitahovala vůně leteckého benzinu. Dobrovolně se přihlásil k leteckému výcviku, který zahájil u 83. letky 5. těžkého bombardovacího pluku v Brně roku 1935. Velmi dobře zvládl kurz leteckých mechaniků i základní pilotní výcvik.
U leteckého pluku č. I v Praze absolvoval v letech 1936-1937 pilotní a poddůstojnickou školu. Po ukončení základního a pokračovacího kunu odešel do stíhací školy v Hradci Králové. Po jejím absolutoriu byl dne 15. července 1937 zařazen k 39. stíhací letce v hodnosti svobodníka. V roce 1938 byl po- výšen do hodnosti četaře a zároveň jmenován polním pilotem.
V rámci akce "Tisíc pilotů republice" byla zřízena pilotní škola ve Spišské Nové Vsi. Do ní v roce 1938 nastoupil četař Josef Stehlík jako instruktor.
Vyhlášení samostatného slovenského státu 14. března 1939 ho zastihlo v Piešťanech, kam byla škola počátkem roku 1939 přestěhována. Byl odvolán do protektorátu a propuštěn. Na pokyn Svazu letců odchází do zahraničí. První pokus o překročení hranic se nezdařil, úspěšný byl až další, organizovaný ostravskými železničáři. Schován pod uhlím dostal se v nákladním vlaku do Polska. Zde podepsal závazek do Cizinecké legie a posledním lodním transportem 21. srpna 1939 odplul na lodi Castelhom do Francie.
Do Cizinecké legie však nevstoupil. 11. října 1939 ve středisku pro stíhací piloty v Chartres zahájil výcvik, po jehož ukončení bylI. prosince téhož roku zařazen k francouzské stíhací peruti Groupe de chasse 111/3 na letišti poblíž Nancy. Brzy poté zaznamenal první ze svých legendárních prvenství. Josef Stehlík prokázal své pilotní kvality, když ve spolupráci s por. Keprtem sestřelil německý letoun Heinschel126. Pro peruť GC 111/3, stejně jako pro ppor. Josefa Stehlíka, to byl vůbec první sestřel ne- přátelského letounu v započaté válce. Do poloviny června roku 1940 dosáhl ppor. Josef Stehlík celkem osmi sestřelů, čímž se zařadil mezi francouzská letecká esa.
Po kapitulaci Francie odletěl do Alžíru, odkud z přístavu Casablanca odplul lodí do Anglie. Již 14. srpna 1940 byl přijat do RAF jako prostý vojín, poté odvelen na leteckou základnu Duxford a 5. záři 1940 - už však v hodnosti Sergeanta RAF - patřil k zakládajícím letcům slavné 312. čs. stíhací peruti. Rychle se zacvičil v ovládání britských letounů a zvládl kurz angličtiny. První bojový let vykonal 23. záři 1940, čímž se zařadil mezi piloty, kteří zasáhli do legendární bitvy o Británii. Letiště Speke se stalo 26. záři novým domovem 312. čs. peruti a obyvatelé blízkého Liverpoolu pak očitými svědky dalších z prvenství ppor. Josefa Stehlíka. Provedl zde první sestřel nepřátelského letounu 312. perutí. Podle britských historiků se současně jednalo i o další prvenství - nejrychlejší sestřel II. světové války - počítáno od startu po přistání vítěze. Díky trucovitému motoru jeho stíhačky Hurricane, který se nedařilo uvést do chodu, odstartovali jeho kamarádi PtG Vašátko a F/Lt Gillen sami. Letoun si dal říct, až když spolubojovnicí zmizeli v oblacích. Těsně po startu ppor. Stehlíka se z mraků nad ním vynořil německý letoun JU-88. Pro majitele pověstné dobré mušky Josefa Stehlíka se další okamžiky staly jen rutinní záležitostí. Výsledkem byl onen nejrychlejší sestřel provedený za rekordních osm minut. Kamarádi se vrátili a s chutí pomohli německý letoun "položit" na pláž před rozjásaný Liverpool.
Letecká činnost PtG Josefa Stehlíka skončila odlétáním předepsaných dvou set operačních hodin a k datu 20. října 1941 si mohl připsat celkem pět německých letadel sestřelených ve službách RAF.
Po absolvování kunu leteckého instruktora v Upavonu odchází 10. února 1942 do Kanady jako učitel létání. Cestou na atlantickém expresu "Queen Mary" si čas krátil hrou pokeru. že nebyl PtG Josef Stehlík jen tak ledajaký hráč, si můžete zkontrolovat sami, až se dostanete do Anglie. Kapitán "Královny Marie" si v zoufalství zapsal do lodního deníku: "Poprvé v životě jsem prohrál v kartách s malým českým Joe". Za "těžce vydělané" peníze si Josef Stehlík koupil v Kanadě ojeté auto, aby mohl jako lovec ve volných chvílích lépe poznávat rozlehlý revír bez hranic.
Učitelská činnost F/O Josefa Stehlíka na letecké základně Medicine Hat byla nadřízenými hodnocena jako nadprůměrná. Během ročního působení vychoval 70 pilotů, s nimiž odlétal více než tisíc hodin.
Ve volných chvílích poznával kanadskou přírodu i její původní obyvatele. Navštívil indiánské rezervace, získal řadu cenných přátelství a dostalo se mu mnoha lákavých nabídek s výborně placenými místy u kanadské jízdní policie nebo v národních parcích. Všechny odmítal, toužil po své 312. stíhací peruti a po Anglii.
Vrátil se, jak si přál, a 10. dubna 1943 začal znovu operačně létat se svými kamarády nad okupovanou Evropu. Těšily ho úspěchy jeho žáků, zejména nejlepšího z nich Oty Smika, který se stal v roce 1944 velitelem 127. britské perutě.
Nadporučík Josef Stehlík se dobrovolně přihlásil k čs. letectvu do SSSR. Pod velením škpt. Františka Fajtla 21. února 1944 odjela skupina čs. stíhačů lodi přes Gibra1tar a Suez do Káhiry, vlakem, autobusem a nákladními auty do Teheránu, letecky do Moskvy, nakonec do Ivanova na leteckou základnu 6.náhradní letecké brigády. Opět intenzivní jazykové a pilotní studium. Praktický výcvik probíhal na letounech La-5 FN až do 3. června 1944.
Velitel pluku škpt. František Fajtl odlétl 15. záři 1944 s jedním rojem, v němž byl i npor. Josef Stehlík, na Slovensko, kde od 29. srpna probíhalo povstání. V Banské Bystrici chtěli projednat s generálem Golianem přesun celého pluku na pomoc SNP. Nešťastná náhoda npor. Stehlíkovi poněkud zkomplikovala začátek pobytu na letišti Tri Duby u Zvolenu. Příliš rychle vyskočil z kabiny stíhačky a bolestivě si poranil kotník. Štábní kapitán Fajtl rozhodl, aby npor. Stehlík zůstal v Banské Bystrici, zpátky s kamarády do Štubna se nevracel a v klidu si zde léčil kotník.
1. čs. stíhací pluk pak přistál na Slovensku 17. záři 1944 a hned druhý den už npor. Stehlík velel přepadové skupině osmi letounů, která provedla úspěšný útok na letiště Piešťany. Bylo zničeno více než dvacet nepřátelských letadel. V leteckých soubojích npor. Stehlík sestřelil dva německé letouny, prováděl útoky na tanky, nákladní auta a významně podporoval pěchotu v bojích u Banské Štiavnice.
Po potlačení povstání odletěl s jedním rojem za sovětsko-německou frontu do Rumunska. V listopadu 1944 absolvoval instruktorský výcvik v polském Przemyšlu a po zkouškách byl zařazen jako učitel létání na letounech La-5 a La- 7.
Poté byl odvelen ke 2. čs. stíhacímu leteckému pluku na letiště Balice v Polsku do funkce zástupce velitele pluku. Po skončení války přivedl 12. května 1945 2. čs. stíhací letecký pluk do Prahy.
Štábním kapitánem Františkem Fajtlem byl npor. Josef Stehlík často hodnocen jako nejlepší pilot I. pluku, proto není divu, že závěrečnou leteckou akrobacii nad průvodem zahraničních vojáků v osvobozené Praze provedl právě on. Přistál, a nebyl by to npor. Josef Stehlík, aby se ještě nestihl zařadit do slavnostního průvodu.
V hodnosti štábního kapitána pomáhal od konce roku 1945 budovat vojenskou leteckou akademii v Hradci Králové. Jeho vyžíváni v plodné práci však netrvalo dlouho. Po roce 1948 byl gen. Hanušem propuštěn z armády. Byl zbaven důstojnické hodnosti, vyšetřován a vězněn v pověstném "Domečku" na Hradčanech. Pro nedostatek důkazů byl po osmi měsících propuštěn do tvrdého života nádeníka u Pozemních staveb Brno. Nesměl pracovat ani jako řidič, pouze jako závozník. Nakonec mu bylo dovoleno jezdit se sanitkou v Lázních Jeseník. V roce 1968 byl částečně rehabilitován.
Pan Josef Stehlík byl plně rehabilitován až v roce 1990, byla mu vrácena důstojnická hodnost s povýšením na plukovníka letectva v záloze. Dne 8. května 1991 mu byl udělen řád M. R. Štefánika. Pro nemoc si ho však nemohl z rukou prezidenta republiky převzít. Mrzelo ho to, protože Václava Havla znal ze svého rodiště, z blízkého Havlova, jako malého chlapce.
Posledních skoro dvacet let prožil pan Stehlík s manželkou mezi námi ve Slavičíně. Koupili si za slavičínským kostelem, směrem k Lipové, malou zahrádku a zde, oba následovníci Karla Čapka, prožívali své chvíle štěstí lidi, spojených svou prací se zemí.
Plukovník letectva v. v. Josef Stehlík zemřel dne 30. května 1991 ve Slavičíně. Urna s jeho pope- lem je uložena v kolumbáriu slavičínského hřbitova.
(L Klímek: "Stíhací pilot plk. J. Stehlík", KarTIS - Karviná, Strážek 1994 R. Javorská: "Historie a personální složení 312. čs. stíhací perutě ve Velké Británii", Diplomová práce PF Ostrava 1987
Y: Miturová: "Životní osudy příslušníka 1. čs. smíšené let. divize v SSSR Josefa Stehlíka", Diplomová práce PF Ostrava 1977 FI: Fajtl: "První doma", Naše vojsko Praha, 2. vydání 1980)
Řády, vyznamenání a válečné medaile udělené a propůjčené plk. v. v. Josefu Stehlíkovi
Řád Milana Rastislava Štefánika III. stupně
Řád Slovenského národního povstání I. stupně
Řád Slovenského národního povstání II. stupně
Řád Velké vlastenecké války
Čs. vojenský řád "Za svobodu" II. stupně
Československý válečný kříž 1939 - udělen 5x
Čs. medaile.. Za chrabrost před nepřítelem" - udělena 3x
Čs. vojenská medaile .,za zásluhy" I. třída
Čs. vojenská medaile "Za zásluhy" II. třída
Čs. vojenská pamětní medaile
Pamětní medaile k 20. Výročí SNP
Pamětní medaile k 20. výročí osvobození ČSR
Francouzský válečný kříž 1939 - 45 (La Croix de la Guerre) - 8x
Francie - La Medaille Militaire - nejvyšší vyznamenání pro poddůstojníky
Francie - Étoile a cinq branches - hvězdičky za citace (bronzové)
Britská - The 1939 - 1945 Star (hvězda)
Britská - Defence Medal (Medaile za obranu)
Britská - The War Medal (Válečná medaile)
Britská - Air Star (Letecká hvězda)
Britská - Battle Clap (štítek za ..Bitvu o Británii")
SSSR - Medaile za vítězství nad Německem