Plk.Stehlíka jsem poznal osobně, byť jen krátce. Po zákazu Junáka můj otec založil a vedl ve Slavičíně TOM. Když se dozvěděl, že se plk.Stehlík někam do Slavičína přistěhoval a bydlí tam, dal nám jako "soutěžní úkol" ho najít a něco se o něm a jeho válečné historii dozvědět. Prošmejdil jsem vchod od vchodu půl Vláry až jsem ho našel. Byl překvapen a potěšen naším zájmem a povídal si se mnou celé hodiny, ukazoval mi řadu fotografií. Byl to zážitek o to intenzivnější, že jsem právě tehdy v knihovně mých rodičů objevoval řadu knih, které byly "na indexu", a mezi nimi i knihu F.Fajtla Sestřelen. Osudy válečné i poválečné těchto hrdinů jsou fascinující a nikdy jim nedokážeme být dost vděční. Natož odčinit, co pro svou vlast protrpěli, jak se jim za jejich obětavost odvděčila vláda rudých zločinců. Dodnes mě mrzí, že jsme pro něj neuspořádali nějakou besedu, kde by se o své zážitky a postřehy mohl podělit i s dalšími. Ale tehdejší doba tomu nebyla nakloněná, můj otec už tak měl problémy, které stejně o pár let později vedly k vynucenému odchodu naší rodiny ze Slavičína. Dodnes ale na plk.Stehlíka vzpomínám, třebaže jsem ho poznal tak krátce. Čest jeho památce.