Operace CARBON
Téže noci, jako CLAY, přistála u Vacenovic skupina CARBON ve složení velitel - npor. František Bogataj, rt. František Kobzík, rtm. Josef Vanc a čet.asp. Jaroslav Šperl. Jako celek se nikdy nesešla. Nákladní padák s operačním materiálem se zachytil na stromech a tak byl ztracen bezprostředně po vysazení. Zůstal pouze radiomaják, který dopravoval npor. Bogataj. Pouze Vanc s Kobzíkem postupovali společně do oblasti Uherského Brodu, kde byly dojednány kontakty na záchytných adresách. Přijati však nebyli a proto se ukrývali v lese. 6. května 1944 se uschovali na půdě domku Františka Lukáše čp. 89 v Rudicích, aniž jej požádali o pobyt. Byli zpozorováni a majitel domku v domnění, že jde o tuláky či zloděje, je udal na četnické stanici. Během několika hodin byli obklíčeni a v nastalé přestřelce volil dobrovolnou smrt před zatčením. CARBON ztratil polovinu svého stavu. Čet. asp. Šperl dorazil na záchytnou adresu k M. Hrabalové ve Véskách a čekal na pokyny velitele, který ho zde později nalezl. Velitel CARBONU postupoval s EUREKOU ke své tetě Kateřině Zálešákové do Ostrožské Nové Vsi. S její pomocí našel u Karla Horníka úkryt. Odtud zahájil pátrací činnost po kontaktech s ilegální organizací. Navázal na svého přítele Antonína Straku. Straka byl však nevědomky napojen na konfidenty brněnského gestapa. Patřil kdys k několika spolupracovníkům velitele skupiny ZINC npor. Oldřicha Pechala a gestapo jej úmyslně nechalo na svobodě, jako jeden z kanálů pro přístup do ilegálního hnutí.. Ztráta spojovacích prostředků nutila velitele CARBONU k hledání cest jak dát o své situaci zprávu do Londýna.
Pomocí učitele Straky a konfidentů brněnského gestapa bylo dosaženo kontaktů se skupinou CLAY a R-3, které byly v tehdejší době okrajově napojeny na tuto volavčí síť. Za neobyčejně dramatických událostí se podařilo ilegálním organizacím plán gestapa odhalit a zmařit, alespoň v případě skupiny CARBON a to hlavně díky tomu, že jeden z konfidentů Karel Paprskář hledal cestu k vlastní záchraně a vyzradil pravou tvář některých konfidentů, zejména Ryšánka, Jizery, Šmída a Bednáře.
Usilovná snaha o spojení s Londýnem byla nakonec korunována úspěchem. Hlavní stanice JARMILA byla umístěna ve mlýně v Louce v objektu Knápcova mlýna. Záložní stanoviště u Idy Králíkové v Kunovicích. Radista čet.asp. Šperl zůstal ve spojení s VRÚ až do 9. dubna 1945. CARBON vytvořil rozsáhlou síť spolupracovníků, vykorespondoval 23 přijímacích ploch v prostoru Uherského Hradiště, Uherského Ostrohu, Bzence, Kyjova a Veselí n. Moravou a od 23. 3. 1945 se začaly realizovat žádosti CARBONU o dodávky zbraní a materiálu.. Bylo provedeno sedm úspěšných a jedenáct neúspěšných shozů. Za pomocí získaných zbraní a destrukčního materiálu došlo k řadě úspěšných bojových a diverzních akcí a to v době, kdy skupina zásahem gestapa opět ztratila radiové spojení. Bogatajovi se sice podařilo setřást ze sebe konfidenty gestapa, ale zatýkání ve své podpůrné organizaci zabránit nemohl. Při likvidaci ilegální skupiny se učitel Antonín Straka zastřelil a gestapo tak ztratilo Bogatajovu stopu. 27. 4. 1945 vyšla organizace CARBON z ilegality a vedla nepřetržitý boj s Němci až do konce války. CARBON měl poměrně malou zpravodajskou činnost, ale jeho podíl na bojových akcích, zejména na Uherskohradišťsku, je vysoký. V tomto směru je nejúspěšnějším desantem vysazeným ze Západu.