Milovala jsem a miluji Křenkovu rodinu. Pan Karel Křenek se v Británii
setkal s Josefem Dudou, mým strýcem. RIP dear friend.
Karel KŘENEK
Sgt. RAF - četař čs. letectva ve Velké Británii pěšák, vojín I. roty - do 21. října 1942 Československý pěší 
prapor II-Východní (Czechoslovak Infantry Batalion No. 11-East), stíhací pilot RAF . od 2. ledna 1943 134. československá polní stíhací skupina 134 Czech Airfield
Karel Křenek se narodil 25. listopadu 1918 ve Valašské Bystřici.
Léta dospívání prožil ve Slavičíně, kde se také začíná jeho válečná pouť do zahraniční armády. Nespokojen s rozbitím Československé republiky opouští 13. prosince 1939 Slavičín a překračuje státní hranici do Maďarska. Zde je internován od 15. prosince 1939 do 9. března 1940 ve známé věznici Tolonczház. Podaří se mu uprchnout do jugoslávského Bělehradu, kde se na československém konzulátu přihlásí 18. března 1940 do armády.
Se skupinou dalších čs. uprchlíků cestuje přes jugoslávské hranice do Cařihradu a odtud na druhou stranu Dardanelské úžiny na asijský kontinent - přes Bospor, syrské Aleppo, dále na československý konzulát v Bejrútu a konečně se 29. června 1940 dostává do Palestiny. Zde se již formuje Československý pěší prapor 11 - Východní (Czechoslovak Infantry Batalion No. 11-East), jemuž velel podplukovník Karel Klapálek.
První vojenský výcvik absolvuje ve vojenském táboře Gedera nedaleko Tel Avivu. Dne 28. července 1940 zde skládá vojenskou přísahu jako vojín I. roty, které velel štábní kapitán Zástěra. Text přísahy zněl: "Přísaháme, že setrváme v boji za svobodu vlasti, druh druha neopouštějíce!"
Od 31. května 1941 je s tímto praporem nasazen na frontu do Západní pouště a Sýrie. Od 14. října 1941 je zařazen do první obranné linie obleženého Tobruku a naposledy je bojově nasazen při obraně přístavů v Palestině a Libanonu. V této době je prapor reorganizován na protiletadlovou jednotku s názvem Československý 200. lehký protiletadlový pluk - Východní, se stavem 878 mužů.
Dne 24. června 1942 vydává československá mise na Středním východě výzvu k náboru do letectva ve Velké Británii. Karel Křenek je vybrán ve skupině 171 vojáků-uchazečů, kteří se nalodili 22. říj- na 1942 na loď "Santa Maria de Orduna" v přístavu Suez. Přes Madagaskar, jihoafrický Durban, Kapské Město a Gibraltar, připlouvá 1. ledna 1943 s "Leteckou skupinou - Východní" do přístavu Greenock u Glasgowa. Od 2. ledna 1943 začíná ve výcvikovém a náhradním středisku opět jako vojín nováček (Aircraftman 2nd class-AC2) v Královském britském letectvu-RAF (Royal Air Force). Je vybrán spolu s padesáti pěti muži pro výcvik pilota, jehož elementární část absolvuje ve Velké Británii. Od 22. září 1943 pak v pokraČovací škole pilotů jednomotorových letadel v provincii Alberta v Kanadě na letišti De Winton a Medicine Hat. Výcvik zde probíhal na letounech Tiger Moth, Cornell a zejména Harward II. Poslední fázi leteckého výcviku absolvuje ve Velké Británii na základně Desford, kde se 8. září 1944 stává výkonným letcem - pilotem zaškoleným na bojovém stíhacím letounu Spitfire V. Dne 14. září 1944 je povýšen na četaře.
V dalším období působí v operačních a výcvikových jednotkách v Temhillu a Eshotu. V závěru války se podílí s bývalými druhy "Letecké skupiny - Východní" ve 134. československé polní stíhací skupině na leteckých doprovodech bombardovacích svazů nad cíle v západní Evropě a účastní se hlídkových a doprovodných letů jednotek pobřežního letectva při zajišťování konvojových plaveb spojeneckých lodí ve vodách západního i severního Atlantiku. Zde ho také zastihne konec II. světové války.
Podle povolení sovětského velení v Praze mohou českoslovenští letci RAF přistát ve vlasti až na konci léta 1945. Dne 13. srpna 1945 přistává Karel Křenek na ruzyňském letišti v Praze spolu s příslušníky československého stíhacího wingu. Za dva dny - 15. srpna se vrací opět do Slavičína, tam, kde začala před šesti lety jeho válečná pouť.
Již 20. srpna 1945 žádá o zproštění z vojenské služby a vrací se zpět do občanského života. V roce 1948 vstupuje do manželství se slavičínskou rodačkou Ludmilou Mikulcovou.
O několik let později je podobně jako většina jeho válečných kamarádů ze západní fronty zajištěn Státní bezpečností (6. ledna 1955) a ve vykonstruovaném procesu je obviněn z velezrady a podvracení republiky. Následně je obžalován a odsouzen k šestnácti letům vězení a propadnutí veškerého majetku. Postupně je internován ve věznicích Leopoldov, Mírov a Valdice. Dne 10. května 1960 je podmínečně propuštěn u příležitosti amnestie politických vězňů. S podlomeným zdravím a psychickými i fyzickými následky umírá v Krnově 22. března 1962.
Téměř po čtyřiceti letech - v roce 1990 - byl Karel Křenek rehabilitován in memoriam u Krajského soudu v Ostravě a posléze u Nejvyššího soudu v Praze. Rozsudek z roku 1955 byl v plném rozsahu zrušen a označen jako neplatný a protiprávní.
Za svou činnost v období II. světové války byl četař a vzácný člověk Karel Křenek vyznamenán Československou medailí "Za chrabrost', Československou medailí "Za zásluhy" a Československou voj. pamětní medailí.
Výpis z rozkazu ministra obrany ČR ve věcech personálních Č. 101 ze dne 29. května 1995: Jako výraz vojenské rehabilitace vojáků v záloze, ve výslužbě a in memoriam, kteří byli postiženi za občanské a politické postoje v letech 1948 - 1989, a u příležitosti 50. výročí ukončení druhé světové války v Evropě, se dne 25. května 1995 mimořádně povyšuje do hodnosti majora in memoriam Karel Křenek.
Zdeněk Křenek, syn, o svém otci: "Z pěšáka od Tobruku letcem MF'. (archiv autora)
Karel KŘENEK
MUDr.
Horáková Zdenka | 06.09.2018