Úvodní stránka > Českoslovenští vojáci > Jaroslav KRMENČÍK

Jaroslav KRMENČÍK

Vojín čs. armády ve Francii Vojín čs. armády ve Velké Británii

Jaroslav Krmenčík se narodil 2. února 1919 v Mladoticích. Jeho otec Jan Krmenčík, Dar. 29. prosince 1884, domkař v Mladoticích, byl synem Jana Krmenčíka, rolníka ve Slavičíně, a jeho manželky Františky Pláškové.

Matka Marie, Dar. 27. července 1894, byla dcerou Františka Ocelíka, domkaře v Divnicích, a jeho manželky Marianny Bartazelové. (MÚ Slavičín - kniha narozených v Mladoticích)

Jaroslav - mezi spolužáky zvaný Slávek - chodil do obecné školy ve Slavičíně. Gymnázium začal navštěvovat v Uherském Brodě, pokračoval v Trenčíně a dokončil v Turnově. Zde studoval s Čestmírem Šikolou, pozdějším radistou paraskupiny CLAY (vyslané do okupované vlasti 13. dubna 1944).

Slávek začal ve škol. roce 1938-39 studovat Vysokou školu obchodní v Praze. Po německých represích vůči vysokoškolským studentům 17. listopadu 1939 se však vrátil domů k rodičům. Zde ve Slavičíně přivítal 14.ledna 1940 spolužáka Čestmíra Šikolu.

Rozhodli se pro společný odchod za hranice. Slavičínský občan pan Ladislav Anselmi (majitel domu, v němž je dnes "Holičství a kadeřnictví" a puškařství "Artemis") jim na četnické stanici ve Slavičíně vyřídil propustku na Slovensko. Hned druhého dne, 5. ledna 1940, se oba kamarádi bez problémů dostali vlakem přes hranice do Trenčína. Slávek tam měl známé z dob svých gymnaziálních studií. Za jejich pomoci se dostali do Nitry. Díky Slávkově dobré "slovenčině" se podařilo oklamat slovenskou pohraniční hlídku, která je zadržela. Vydávali se za "študenty z Nitry, čo vyberajú na zimnú pomoc". Až druhý pokus o přechod hranic do Maďarska byl úspěšný. Bez problémů se dostali do Budapešti a přihlásili se na francouzském velvyslanectví na Fo utca. Na ambasádě se kroky Slávka a Čestmíra rozcházejí. (Ing. Čestmír Siko/a, JUDr. Jaroslav Pospíšil: "Radista skupiny CLAY EVA vzpomíná", Týdeník Kroměřížska 1990, str.10-14) Znovu se spolu setkali až v kasárenských barácích u Bejrútu.

Koncem února 1940 vyplula z bejrútského přístavu francouzská loď Providence s transportem sto dvaceti českých chlapců. Mezi nimi byl i Slávek Krmenčík. Po krátkých zastávkách v Alexandrii a Alžíru přistáli 3. března 1940 na francouzské půdě v Marseille. Čechoslováci zde byli 4. března .1 940 odvedení československou odvodní komisí. Slávek obdržel registrační číslo F-2335 a byl odveden jako 114. muž čs. transportu.

Ještě téhož dne v noci přibyla bejrútská skupina do Agde, kde bylo výcvikové středisko čs. zahraniční armády.

Slávek se stal příslušníkem spojařské roty. Za účast v bojích ve Francii obdržel později (7. března I1944) ČS. vojenskou pamětní medaili se štítkem "F“ č. 4897. (archiv autora - legitimace J. Krmenčíka i čj. 1/1 5559/43) 1

Po příjezdu do Velké Británie byl 16. Července 1940 Slávek zařazen k telegrafní rotě u velitelství I. divize. Obdržel zde propustku, opravňující jej vzdálit se do okruhu čtyř mil od Cholmondeley Parku u Chestru (originál uložen v archivu muzea Slavičin).

Pro zdravotní potíže byl dne 30. prosince 1942 Slávek propuštěn z čs. branné moci. Bylo mu umožněno studovat v City of London College od 23. ledna 1943. Ministerstvo pro hospodářskou obnovu jej připravovalo jako budoucího státního úředníka v oblasti zásobováni obyvatelstva. (VHA Praha, kopie materiálů J. Krmenčíka č. 24-13-71/114) Po návratu do vlasti 15. prosince 1945 se Slávek stal národním správcem firmy "HUGO DAHN" v Jablonci nad Nisou, exportující bižuterii do zahraničí.

V dubnu 1948 opustil republiku podruhé. Dostal se do americké okupační zóny v Německu. Na útěku však musel překonat rozvodněnou řeku, prochladil se a dostal těžký zápal plic. Jak napsal ve svém dopise matce do Slavičína: ,,16. dubna musel jsem do nemocnice se zápalem plic. Zachránil mě penicilin, hodně ho do mě napíchali". (Dopis ze dne 13. května 1948, originál uložen v archivu muzea Slavičín.)

V Německu se mu dostalo nezištné pomoci od krajanů pocházejících ze Slavičína, rodiny Bučkových. Slávek obdržel vstupní vízum do USA. Začal zde podnikat s bižuterií, později s výpočetní technikou. Žil ve státě New York. Založil rodinu a neúnavně pro ni pracoval. S manželkou vychovali dvě dnes úspěšné dcery.

V dopise ze dne 4. června 1984 se Slávek svěřuje: "Nevím, zda se někdy dostanu na odpočinek, myslím, Že umřu v práci, neb nechci zemřít vleže". (Originál uložen v archivu muzea Slavičín.)

Slávek Krmenčík zemřel 15. května 1987 poblíž New Yorku. Poslední přáni, aby se jeho popel na- vrátil do rodné země, mu vyplnila jeho žena. Jaroslav Krmenčík odpočívá na slavičinském hřbitově spolu se svými rodiči. (Informace od příbuzného, pana Milana Havrlanta st. ze Slavičína)