Úvodní stránka > Českoslovenští vojáci > Jaroslav ZÁDRAPA

Jaroslav ZÁDRAPA

Motoeskadrona (SPD) čs. vojska ve Francii Kapitán tankových vojsk - čs. samostatná obrněná brigáda ve Velké Británii

Jaroslav Jan Zádrapa se narodil 11. dubna 1916 ve Slavičíně. Jeho otec Antonín Zádrapa, nar. 17. ledna 1873, zvěroklestič ve Slavičíně, byl synem Anny Zádrapové, svobodné dcery Šimona Zádrapy, podsedníka v Bylnici, a jeho manželky Veroniky Hnilové.

Matka Antonie, nar. 1. října 1876, byla dcerou Františka Hromádky, čtvrtláníka ve Slavičíně, a jeho manželky Františky Argalášové. (MÚ Slavičín - kniha narozených) .

Jaroslav Zádrapa po ukončení pěti tříd obecné a dvou tříd měšťanské školy absolvoval osm tříd reálného gymnázia.

Vojenskou prezenční službu nastoupili. října 1937. Navštěvoval školu pro důstojníky jezdectva v Pardubicích, vystřídal dragounské posádky v Hodoníně, Bratislavě a Nemšové. Do svého rodiště se vrátil 21. března 1939 a až do 9. dubna byl bez zaměstnání. Od 10. dubna 1939 pracoval jako pomocný úředník u firmy Ing. Brada. Dne 1. října 1939 byl přijat jako řádný posluchač Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Po uzavření vysokých škol pracoval od 18. listopadu 1939 opět u firmy Ing. Brada.

Stejně jako řada dalších jeho kamarádů ze Slavičínska i Jaroslav se rozhodl pro prosincový odchod do čs. zahraničního vojska ve Francii. Dne 27. prosince 1939 legálně, na propustku, odjel autem přes Vlárský průsmyk do Nemšové. Odtud vlakem do Trenčianské Teplé a do Trenčína, k přenocování u známého. Od 29. prosince 1939 do 3. ledna 1940 se zdržoval u sestřenice v Bratislavě, 4. ledna 1940 se dostal rychlíkem z Nových Zámků do Budapešti. Podařilo se mu nalézt francouzské velvyslanectví. Tam byl určen velitelem skupiny uprchlíků, též vykonával funkci spojky s ambasádou. Cesta do Jugoslávie pro něj začala večer 10. ledna 1940 v Budapešti. Autem se dostal až téměř na jugoslávské hranice. Při dvouhodinovém půlnočním bloudění po kolena ve sněhu určitě několikrát překročil hranice, až se na- konec dostal k jakési chalupě, v níž, jak záhy zjistil, žila velmi neochotná Maďarka. Nezbývalo nic jiného, než se znovu zorientovat podle hvězd a šlapat dál na jih. Byla jasná noc a silný mráz. Zřejmě kvůli chladu strážní svou službu nekonali tak pečlivě, jak měli. Za mohutného štěkotu psů v půl čtvrté ráno dorazil pan Zádrapa do jugoslávské vesnice Horgoš. Byl přátelsky přijat jugoslávskými policisty. Nechali ho spát až do oběda, pěkně v teple u kamen. V poledne ho policista doprovodil na nádraží, kde se mu věnoval jugoslávský inspektor. Koupil mu jídlo a vlakem spolu cestovali dál až do Subotice. Zde sice inspektor sháněl nocleh ve městě, ale nakonec přespali v nádražní čekárně první třídy. Hned brzy ráno, 12. ledna 1940, spolu odjeli vlakem do Bělehradu, kde byl pan Zádrapa přijat při dobrovolném od- vodu do čs. armády v zahraničí. Pak se přes Řecko a Turecko dostal do Sýrie. Dne 25. ledna 1940 přijel do Bejrútu a pobyl tu téměř měsíc, než se nalodil na parník "Providence" směřující do Francie. Tam dorazil 2. března 1940 a ještě odpoledne byl ubytován spolu s dalšími kamarády v marseillské pevnosti, patřící cizinecké legii, Fort St. Jean. Dne 6. března 1940 byl prezentován v čs. vojenském táboře v Agde a vtělen k jezdecké eskadroně SPD 1. (Motoeskadrona) (Moravské muzeum Brno, J. Zádrapa: .. Vlastnoruční popis útěku", S-9)

Od 15. března 1940 byl přemístěn k pomocné eskadroně v La Palme. Po kapitulaci Francie evakuován lodí "Mohamed Ali Kebir" do Velké Británie. Dne 7. července 1940 se vylodil v Liverpoolu, ubytován byl s ostatními Čechoslováky v Cholmondeley Parku. Od 1. ledna 1941 byl vtělen ke 2. rotě pěšího praporu II. Dne 28. října 1941 byl Jaroslav Zádrapa povýšen do hodnosti podporučíka a zároveň přemístěn k velitelské rotě do Walton Hall. Neustále si rozšiřoval vojenskou odbornost v řadě speciálních kurzů. V době mezi 23. lednem 1942 a 5. dubnem 1944 jich podle úředních záznamů absolvoval dvanáct, počínaje brigádním autokurzem přes radiokurz až po kurz důstojníků tankových opraven.

I v této náročné době si našel čas, aby se přihlásil za člena pobočky tělocvičné jednoty Sokol v Londýně 14. dubna 1942.

Podporučík Zádrapa byl 27. srpna 1943 převelen k autorotě. Dovolenou toho roku, stejně jako na jaře 1944, strávil v Londýně, kde se vždy sešel s kamarádem ze Slavičina Slávkem Krmenčíkem. (Moravské zemské muzeum Brno, diář J. Zádrapy, S-906)

Koncem léta 1944 se čs. obrněná brigáda, jejímž byl podporučík Zádrapa příslušníkem, chystala k přesunu z Británie na evropské bojiště, do Francie. Dne 21. srpna 1944 se s našimi vojáky rozloučil prezident republiky Dr. E. Beneš. Slavnostní přehlídka se uskutečnila v místě ubytování brigády, ve výcvikovém prostoru Wolds, západně od města Bridlington v hrabství York, 440 km severně od Londýna.

Po absolvování závěrečného cvičení "Vltava" 25. srpna 1944 s naloženými zásobami a zavazadly následoval přesun brigády do seřaďovacích prostoru pro naloďování. Tankové prapory se svým týlovým zabezpečením a předzvědným oddílem byly po železníci dopraveny do vojenského tábora "Swanwick Transit Camp" u přístavu Portsmouth v hrabství Hants. Ostatní jednotky brigády se přesunuly po silnici do tábora na severním okraji Londýna. Vojáci si v polní pokladně vyměnili britskou měnu za francouzskou. Byl vyhlášen zákaz opustit tábor, odesílat poštu a telefonovat. Nalodění se uskutečnilo ve dnech 30. srpna až 1. září 1944 v londýnském přístavu, a to v docích" Tilbury", "Woolwich", "Victoria Docks" a "West Indian Docks". Naloženo bylo devět lodí typu "Victory" nebo "Liberty". Z přístavu Gosport vyplulo dalších jedenáct tankových výsadkových lodí a čtyři tankové výsadkové čluny.

Vyloďování v přístavu "Mulberry" u Arromanches se protáhlo až do 9. září 1944, kdy se dostaly na břeh poslední dílenské automobily brigádních tankových dílen. (gen. v. v. G. Svoboda:" Čs. obrněná brigáda a invaze", Národní osvobození č. 12, ze dne 28/61994, str. 8)

Podporučík Jaroslav Zádrapa odešel do pole dne 1. září 1944. Podílel se s dopravním oddílem na transportu materiálu od pobřeží do skladů. Dne 28. října 1944 byl Jaroslav Zádrapa povýšen na poručíka jezdectva v záloze. Od 5. ledna 1945 do 8. února 1945 působil u brigádních těžkých dílen. Ke dni 9. února 1945 byl por. Zádrapa ustaven velitelem LD. 5 a od 23. března 1945 přemístěn k štábní rotě LD. 6, kde působil až do 15. srpna 1945. Zúčastnil se bojů o Dunkerque a tam byl dne 5. května 1945 povýšen na nadporučíka jezdectva v záloze.

Po návratu do vlasti, od 18. května 1945, byl posádkou v Měřenících. Zde byla 1. července 1945 nadporučíku jezdectva J. Zádrapovi zrušena stavovská skupina jezdectva a byl převelen do stavovské skupiny důstojníků pěchoty. Dne 16. srpna 1945 byl přemístěn do Horažďovic ke 13. tankové brigádě a od 26. září vtělen k parkové rotě jako její velitel. Zde bylI. června 1946 povýšen na kapitána pěchoty v záloze a přidělen od 17. srpna 1946 k technickému důstojníku tankové brigády 13. Dnem 1. října 1946 byl kapitán pěchoty v záloze J. Zádrapa přeložen do skupiny důstojníků tankového vojska v záloze. Do skupiny důstojníků tankového vojska z povolání byl kapitán Jaroslav Zádrapa jmenován 12. dubna 1947, s propůjčením služebního místa v Olomouci.

Dalším místem pobytu kpt. Zádrapy byly od 15. září 1947 Dědice. Byl zde ustanoven velitelem parkové roty 22. tankové brigády.

V roce 1947 se kpt. Jaroslav Zádrapa oženil. Ještě v témže roce se manželům Zádrapovým narodil syn Pavel a v roce 1949 syn Jan.

Dne 15. března 1948 byl kpt. Zádrapa přemístěn k automobilnímu praporu 5. do Brna a byl mu zde přidělen byt. (VHA Praha, Kvalifikační list kpt. J. Zádrapy)

Začátkem prosince 1948 byl kpt. Zádrapa zatčen a vyslýchán na vojenském velitelství, neboť bratr jeho manželky odešel do zahraničí. Pro nedostatek důkazů se vrátil domů. Na jaře 1949 byl kpt. Jaroslav Zádrapa odeslán na dovolenou s čekaným (dán do zálohy). Po dobu sedmi měsíců se musel zdržovat doma bez zaměstnání. Teprve pak mu byl dán pokyn k nástupu do zaměstnání v podniku "Mototechna Brno". Po celou dobu rodina žila bez prostředků. Na jaře r. 1950 museli dokonce opustit byt a podrobit se vojenské vystěhovací akci.

Rodina Jaroslava Zádrapy dostala sice byt v Dalovicích v okrese Karlovy Vary, ale ten byl mezi tím přidělen někomu jinému, a tak se manželé Zádrapovi se dvěma malými chlapci ocitli doslova na ulici. Nakonec se podařilo byt získat v Přísečnici v tehdejším okrese Kadaň. Pan Zádrapa musel pracovat v jáchymovských uranových dolech. Posléze získal práci v místě bydliště u lesů jako řidič při svážení dříví. V roce 1953 byl pan Zádrapa dva měsíce držen ve vyšetřovací vazbě pro podezření z úmyslu opustit republiku. Pro nedostatek důkazů byl propuštěn. Děti byly svěřeny do péče příbuzným na Moravě. Snaha manželů odstěhovat se za dětmi byla marná. Nesměli opustit Přísečnici. Na podzim r. 1954 byla na základě lživých obvinění uvězněna manželka pana Zádrapy. V roce 1955 se dočkala díky amnestii propuštění na svobodu. Následovalo přestěhování do Brna, kde rodina žila ve společné domácnosti s maminkou pana J. Zádrapy.

On sám se pak na podzim r. 1955 vrátil do zaměstnání v Mototechně Brno, kde působil až do odchodu do důchodu. (Doklad rehabilitačního řízení manželů Zádrapových z roku 1969, přípis pí. Zádrapové ze dne 7/3 1995, archiv autora)

Pan Jaroslav Zádrapa byl po rehabilitaci v roce 1970 povýšen do hodnosti podplukovníka v záloze. ZemřelI. dubna 1977 v Brně. (Moravské zemské muzeum Brno, J. Zádrapa - úmrtní list, 5-896)

Vyznamenání udělená pplk. Jaroslavu Zádrapovi:

Čs. vojenská pamětní medaile se štítkem F - VB, č. leg. 4629

Čs. vojenská medaile Za zásluhy I. stupně

(VBA Praha, kpt. J. Zádrapa: Kvalifikační listiny)