Josef RUSEK
Podporučík čs. samostatné obrněné brigády ve Velké Británii Československý pěší prapor 11.- Východní Czechoslovak Infantry Batalion No.11-East Československý 200. lehký protiletadlový pluk- východní Czechoslovak 200 Light Antiaircrart-East
Josef Rusek se narodil 25. listopadu 1917 v Šanově. Otec Josef Rusek, Dar. 3. srpna 1882, mlynář v Šanově
, byl synem Josefa Ruska, domkaře v Šanově, a jeho manželky Anny Sukané.
Matka Marie Anna, Dar. 11. července 1885, byla dcerou Františka Mudráka, mlynáře v Šanově, a jeho manželky Anny Strážnické z Lipové.
Josef Rusek byl z osmi sourozenců, naživu zůstalo šest dětí - Zdeněk, Anděla, Otýlie, Josef, Anna,
Vojtěch. Josef navštěvoval šest tříd obecné školy v Šanově a tři třídy školy měšťanské ve Slavičině. Rozhodl se, že zkusí štěstí u Baťů ve Zlíně. Vypravil se ještě se dvěma kamarády brzy ráno 26. června 1932 ze Šanova pěšky přes Petrůvku a Kudlov dělat přijímací zkoušky do "Baťovy školy práce" ve Zlíně. Ještě dnes si pan Rusek pamatuje, jak velký dojem na něho udělaly mohutné tovární komíny při pohledu z kopce nad Zlínem. Velice si přál, aby byl mezi těmi sedmi sty přijatými učni, vybíranými ze sedmi tisící uchazeči. (Ostravský deník, Ostrava 18. července 1933) Po zkouškách čekal Josef Rusek na ústní pohovor. Chlapci před ním toužili po učení v obchodě nebo strojnictví, nebyli však přijati. Naopak, kdo měl zájem stát se obuvníkem, přijat byl. To rozhodlo, že bude ševcem. Své přání též řekl pánům v přijímací komisi. Verdikt zněl: "Přijat'. Přešťastný se vydal na cestu domů, opět pěšky, ale aby poznal cizí kraje, šel tentokrát přes Vizovice, Loučku a Lipovou. Jeho dva kamarádi přijati nebyli, do- mít jeli ze Zlína vlakem. Pepa měl toho dne radost dvojnásobnou. Poznal Zlín, nové vesnice a ještě navíc ušetřil vzácné korunky na vlak.
Josef se v roce 1935 vyučil obuvníkem. Jako absolvent "BaŤovy školy práce" byl zaměstnán v gumárnách. V roce 1937 absolvoval s výborným prospěchem kurz gumárenské chemie. Svými nadřazenými u Baťů byl hodnocen jako bystrý, inteligentní, důsledný, dobrý organizátor, velmi dobrého chování, věrný mladý muž na vzestupu. Vypracoval se na dílenského kontrolora, vzdělával se v cizích jazycích, ovládl němčinu a angličtinu. (Kontrolní kartotéka ABS, J. Rusek, os. č. 69075, PAS Zlín)
Od firmy Baťa Zlín odchází 25. února 1939, aby nastoupil u dceřiné společnosti Fatra Napajedla. Je však povolán k vojenské prezenční službě - od 1. března do 21. března 1939 ji vykonává v kasárnách "Prokopa Holého" v Plzni. Zde 15. března 1939 získal první zkušenost s nadřazeným a urážlivým chováním okupantů. Českým vojákům byla vštěpována úcta k svěřeným zbraním, každý o svou pušku vzorně pečoval a svědomitě ji ošetřoval. Němci jim je však brali a bezohledně házeli na vlečku nákladního auta. Mladí čeští chlapci se nemohli ubránit slzám ponížení.
Pan Josef Rusek cítil, že v pokořené vlasti nemůže nečinně přihlížet k porobení národa. Rozhodl se pro odchod do zahraniční armády. Využil možnosti a své odbornosti gumaře a na vlastní žádost byl vyslán jako instruktor od firmy Baťa do Borova v Jugoslávii dne 1. listopadu 1939. Firmě Baťa musel podepsat, že se nevzdálí ze svého působiště, dokud nezavede výrobu gumového zboží, neboť jinak by byli jeho rodiče trestáni německými úřady.
Po splnění úkolu rozvázal pracovní poměr s firmou v Borovu s odůvodněním, že se chce vrátit do protektorátu. Domů rodičům poslal dopis, v němž jim oznamoval svůj odjezd do Kanady k firmě Baťa.
Přihlásil se na čs. konzulátu v Bělehradě 16. května 1940. (VBA Praha, kmenový doklad J. Ruska: 24-19-26/68) Následoval přesun do Bejrútu, kde sloužil pod francouzským velením až do kapitulace Francie (22. června 1940). Dne 29. června 1940 přijel Josef Rusek spolu se čtyřiceti důstojníky a sto šedesáti pěti poddůstojníky a vojíny do Palestiny na půdu britského impéria, do vojenského tábora AZ SUMEIRYE. K 1. listopadu 1940 byl rozhodnutím MNO v Londýně ustaven v Palestině Československý pěší prapor 11.- Východní. Velitelem byl jmenován pplk. Karel Klapálek, rodák z Nového Města nad Metují. Další přesun čs. 11. praporu směřoval k Tel Avivu do výcvikového tábora Gedera. Josef Rusek zde zaměnil občanský oděv za stejnokroj, převzal i zbraň a byl zařazen do čs. branné moci, vtělen ke 2. rotě.
Za přítomnosti čs. generálního konzula J. M. Kadlece složil spolu s ostatními spolubojovníky slavnostní přísahu. .
Započal intenzivní vojenský výcvik. Po něm následoval opět přesun, tentokrát do oázy Jericho v údolí řeky Jordánu, kde byl vybudován zimní tábor uprostřed pouště. Pláně žhavého písku kolem Mrtvého moře byly vhodnou přípravou pro boje v Západní poušti. Vojáci se museli denně vyrovnávat s velmi tvrdými podmínkami - teploty nad 50 'C, písečné bouře, škorpióni, nedostatek vody.
Když se Československý pěší prapor 11. opět dal do pohybu, tentokrát vlakem, byl jeho cílem Egypt. Vojáci byli dopraveni do Sídí Bishru, který leží na okraji pouště nedaleko Alexandrie. Čechoslováci zde 7. března 1941 oslavili výročí narození prezidenta Osvoboditele T. G. Masaryka. Odsud byl prapor 31. května 1941 odeslán na frontu do Západní pouště s úkolem hájit letiště u Sídí Hanaish v prostoru Marsá Matrúh, kam se snažil nepřítel prorazit.
Pan Josef Rusek vzpomíná, jak jeden anglický pilot byl zde hluboko v poušti sestřelen. Jeho kamarád u něj přistál, přivázal si ho na své letadlo a přivezl na letiště Sídí Hanaish. Radost z návratu a oslava byla převeliká.
Dne 24. června 1941 je prapor poslán na sever a přes Suezský průplav s novou výstrojí a výzbrojí do Sýrie, ochránit ji před německým vpádem. Přes území Sýrie Čechoslováci postoupili až k tureckým hranicím a zastavili se v pevnosti Idlib, kde bylo načas umístěno velitelství praporu. Čs. pěší prapor stře- žil syrské hranice od Středozemního moře až k městu Palmyra. Velitelství útvaru bylo umístěno v Aleppu. V polovině měsíce října 1941 přišel rozkaz k přesunu praporu zpátky do Egypta.
Pan Rusek byl s několika dalšími kamarády odeslán jako předvoj do Tobruku, aby se naši vojáci od Australanů, které měli v obraně vystřídat, co nejvíce dozvěděli. Čs. prapor II. dorazil do obklíčeného Tobruku před půlnocí 21. října 1941 na britských torpédoborcích Napier a Healthy. Do první linie byl prapor přesunut postupně během dvou nocí. Pan Josef Rusek byl dne I. listopadu 1941 vtělen k 1. rotě majora Zástěry. Sloužil v pevnůstce S 17, jejímž velitelem byl npor. Slíva. Tady "na ztracené vartě" sloužil pan Josef Rusek s kamarádem Karlem Křenkem. Ten měl později, v r. 1942, více štěstí. Podařilo se mu úspěšně projít lékařskými prohlídkami v Haifě a byl zařazen do výcviku pilotů ve Velké Británii. Těžko se našim chlapcům žilo v poušti. Jemný písek pronikal všude. Denní příděl vody byl jeden litr, ne vždy však byla voda do první linie donesena.
Při vzpomínce na vzdálenou vlast si pan Rusek představoval, jek leží ve Zlíně za internátem a nad hlavou se mu kříží stébla zelené trávy. Ta mu zde nejvíce chyběla.
Dne 10. prosince 1941 byl Tobruk osvobozen. Po tuhých bojích koncem ledna 1942 však byla tato pevnost znovu ohrožena. Pan Rusek se svými kamarády od 1. roty střežil důležité komunikační uzly na EI-Ademu a Sidi Rezegh. Zde pan Rusek našel úplně novou německou vojenskou botu. Nahoře na vnitřní straně plátěné manžety uviděl značku Japis. Bylo mu hned jasné, že bota je ze Slavičína a její nápis bude jako talisman. Odřezal ho a jak do dneška věří, přinesl mu štěstí. (Vyprávění p. J. Ruska 1. března 1995, zaznamenáno v Napajedlích, archiv autora)
Po ustálení fronty u Gaza1y byl čs. pěší prapor 11. vystřídán a 7. dubna 1942 zahájil přesun přes Egypt do Haify v Palestině. Rozkazem Čs. vojenské mise z 24. května 1942 byl čs. pěší prapor 11.-Východní rozpuštěn a tímtéž dnem přeměněn v čs. lehký protiletadlový pluk 200.-Východní (200 Czechoslovak LT. A. A. RGT.-EAST). (18 měsíců čs. p.p. 11-Východního, Palestina, říjen 1942)
Pluk měl tři prapory - 500, 501 a 502 o čtyřech rotách. Josef Rusek byl povýšen na svobodníka, později na desátníka - velitele protiletadlové poločety a dne 24. června 1942 vtělen k 3. rotě protiletadlového praporu 500. Jeho úkolem od 21. července 1942 bylo střežit nejen vzdušný prostor nad přístavem Haifa, ale též působit jako obrana proti vzdušným a námořním výsadkům. Prapor 501 střežil Bejrút. Až začátkem prosince 1942 byl celý pluk 200.- Východní soustředěn a přesunut do oblasti Jericha. Koncem téhož měsíce byl přesunut zpět do Tobruku. Prapory 500 a 501 převzaly obranu oblasti přístavu a prapor 502 obranu letiště EI Adem a Bu Amud. Aktivita nepřátelského letectva byla tehdy velmi silná, neboť Tobruk byl významnou zásobovací tepnou 8. britské armády. Dne 12. června 1943 předal 200. pluk ochranu Tobruku britskému útvaru a byl přesunut do Nilské delty.
Dne 30. června se 200. pluk nalodil na britský zaoceánský parník Mauretania (přes 7000 osob) a vydal se do Anglie. Vylodění se uskutečnilo dne 11. srpna 1943 v Liverpoolu. Pluk byl ubytován v zámeckém parku Wivenhoe. Tady se 200. pluk rozloučil se svou minulostí a vplynul podle rozhodnutí MNO v Londýně dle druhu zbraní do vyššího celku - čs. samostatné obrněné brigády. Její stav se tím zvýšil ze tří tisíc na čtyři tisíce pět set mužů. Četař Josef Rusek byl povýšen na rotného a dne 10. září 1943 přemístěn k velitelské rotě motopraporu. Celá brigáda se pak 28. září 1943 přesunula do střední Anglie, kde se cvičila poblíže města Northamptonu.
Ve vojenském řemesle se dále zdokonaloval Josef Rusek. Absolvoval asanační kurz, kurz řidičů kolových a pásových vozidel a zpravodajský kurz.
Po přezbrojení byla čs. obrněná brigáda podřízena veliteli britské 21. skupiny armád generálu B. L. Montgomerymu, který jí 7. června 1944 nařídil polní mobilizaci a zapojil ji do operace Overlord. Čs. jednotky se nalodily ve dnech 30. srpna až 1. září, ve francouzské Normandii se vylodily od 31. srpna do 9. září 1944. Vojáci byli ubytováni ve stanovém táboře Transit Camp 60, kde se seznamovali s německou vojenskou technikou, učili se pohybu v zaminovaném území a zneškodňováni min.
Dne I. října 1944 odešel rotný Josef Rusek do pole. Čs. obrněné brigádě bylo svěřeno obléhání Dunkerque. Začalo 5. října 1944. Velel mu gen. A. Liška, pod jehož pravomoc připadlo válčiště o ploše 1550 km2, 6200 československých, 3200 francouzských a 2000 britských vojáků. (gen. v. v. G. Svoboda: "Čs. obrněná brigáda a invaze", Národní osvobození, č. 12 ze dne 28161994, str. 8)
Rtm. Josef Rusek byl od 1. ledna 1945 ustanoven do funkce zpravodajského poddůstojníka. Po dobu obléhání pevnosti se z titulu této funkce stále pohyboval na předsunutých postaveních brigády, v těsném kontaktu s nepřítelem.
Po sedmiměsíčním obléhání se pevnost 9. května 1945 sice vzdala, ale čs. obrněné brigádě bylo dovoleno opustit bojiště až 12. května 1945. Toho dne byl rtm. Josef Rusek převelen od zpravodajců jako proviantní důstojník k motopraporu. (VBA Praha, J. Rusek-kmenový doklad 24-19-26/68)
Rtm. Rusek dorazil se svými spolubojovníky na území ČSR do Nepomuku u Plzně dne 18. května 1945.
Ještě v měsíci květnu, jednoho pátečního odpoledne, zde dostal nečekanou návštěvu. Pří rozdělování proviantu na roty byl Josef Rusek vyrušen příchodem dvou: mužů v amerických leteckých uniformách. Na první pohled cizí muži. Zeptal se jich, co chtějí. Jeden z nich se dal do smíchu a česky řekl: "Hle, on mne nepomal !" V ten moment se panu Ruskovi rozsvítilo a objetím se přivítal se svým kamarádem a příbuzným z rodného Šanova - Janem Naumoffem. Po krátkém rozhovoru pozval Jan Pepu na nedělní oběd do Plzně. Tak se i stalo. Škoda jen, že při obědě na dlouhé vyprávění nebyl čas. Vícekrát se už spolu nesetkali. (Přípis p. Josefa Ruska, archiv autora)
Příslušníky čs. obrněné brigády překvapilo, že ač byli doma, ve vlasti, nesměli překročit demarkační čáru Karlovy Vary-Rokycany-Klatovy. Rádi by se po šesti letech prožitých v zahraničí přivítali se svými nejbližšími. Slavnostní pražská vojenská přehlídka se neustále odkládala až do 30. května 1945, kdy Američané dali našim chlapcům k dispozici pohonné hmoty. Do Prahy však s sebou nesměli vézt ostré střelivo. Za tři dny, nejpozději do půlnoci po defilé, se museli vrátit zpátky za demarkační linii, kterou měli určeno překročit u Rokycan. (gen. v. v. E. Konopásek: "Od Tobruku k Dunkerque", sborník: Národ se ubránil, Národní osvobození 1995, str. 71)
Rtm. Josef Rusek byl dnem 30. září 1945 zproštěn proviantní funkce a přemístěn k dopravnímu od- dílu. Od 15. února 1946 pak byl vtělen k velitelské rotě 1. sboru. Nově povýšený podporučík Josef Rusek byl na vlastní žádost dne 1. listopadu 1946 propuštěn do poměru mimo činnou službu. (VHA Praha, Kvalifikační list ppor.: Ruska)
Pan Josef Rusek byl věrný pracovník Fatry Napajedla. Po válce se vrátil a vydržel zde pracovat až do svého odchodu do důchodu.
Našel si v rodném kraji nevěstu, slečnu Zdenu Kovaříkovou z Rokytnice. Své ano si snoubenci řekli 5. června 1948 ve Slavičíně.
Manželé Ruskovi si na stráni, v sadech nad napajedelskou Fatrou, postavili domek, kde uprostřed zeleně, po níž se panu Ruskovi v pouštích tolik stýska1o, prožívají upřímnou radost z děti a vnuků.
Dne 8. května 1995 byl rozkazem č. 66 ze dne 13. dubna 1995 pan Josef Rusek jmenován do hodnosti plukovníka v. v.
Vyznamenání udělená Josefu Ruskovi:
Čs. vojenská medaile Za zásluhy I. stupně, č. leg. 270
Čs. vojenská pamětní medaile se štítkem VB-SV, č. leg. 3 S 14
Čs. medaile Za chrabrost, č. leg. 2172
Čs. válečný kříž 1939, č. 4/46
Čs. válečný kříž 1939, č. 36/46
Medaile Africa - Star, s 89 Star 1939 - 1945
Polský válečný kříž TOBRUK č. 52 - 91 - PSZ
Josef RUSEK
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.