Úvodní stránka > Českoslovenští vojáci > Rudolf MALÍČEK

Rudolf MALÍČEK

Vojín čs. armády ve Francii a Velké Británii

Rudolf Malíček se narodil 13. listopadu 1920 v Mladoticích. Jeho otec Antonín Malíček, nar. 26. července 1864, rolník v Mladoticích, byl synem Františka Malíčka, rolníka v Mladoticích, a jeho manželky Josefy Juříkové.

Matka Františka, nar. 16. října 1873, byla dcerou Jana Vozáka, domkaře z Lipové, a jeho manželky Františky Smolkové. (MÚ Slavičín - kniha narozených v Mladoticích)

Rodina měla mimo nejmladšího Rudy ještě osm dalších dětí: Antonína, Ludvíka, Františka, Vojtěcha, Emílii, Jiřinu, Jaroslava a Boženu.

Rudolf Malíček chodil do školy ve Slavičíně. V letech 1935-38 se učil obchodním příručím u firmy "Fr. Dvořák, obchod smíšeným zbožím a železářství" ve Valašském Meziříčí. Nemohl se, stejně jako většina Čechů, smířit s nacistickou okupací a rozhodl se pro odchod do čs. vojska v zahraničí.

Na podzim roku 1939 Rudu převedl na Slovensko jeho švagr pan František Malaník z Divníc, který pracoval jako zvěroklestič v okolí Trnavy a Galanty. Přechod do Maďarska se vydařil. Ruda pak pokračoval přes Jugoslávii do Bejrútu. Lodním transportem se dosta125. dubna 1940 do Marseille a odtud do Agde, vzdáleného asi tři kilometry od Středozemního moře. Vojenskou službu nastoupil u telegrafního praporu v Montpellier.

Za účast v bojích na francouzsko-německé frontě obdržel Čs. vojenskou pamětní medaili se štítkem - F č. 4925. Udělena mu byla v Londýně 7. března 1942 (doklad v archivu autora). Po porážce Francie stejně jako většina našich vojáků evakuoval do Velké Británie. Rudův zdravotní stav se však citelně zhoršoval. V Anglii se musel podrobit operaci vředu na dvanácterníku. V hodnosti Sergt., č. britské vojenské knížky 2104, byl dne 12. července roku 1941 propuštěn z čs. branné moci.

Ve Velké Británii si našel práci u firmy Baťa, v hrabství Essex. (Moravské zemské muzeum Brno, poznámky J. Zádrapy, S-906)

Do osvobozené vlasti se Ruda vrátil dne 12. srpna 1945. Od 8. dubna 1946 začal opět pracovat u firmy Baťa ve Zlíně, ale ztracené zdraví mu už nikdo nevrátil. Žil ve Zlíně-Malenovicích, kde též i 15. března 1982 zemřel. (Informace od sestry Boženy Malaníkové-Malíčkové z Divnic)