Operace WOLFRAM
Šestičlenná skupina byla v celém programu činnosti Zvláštní skupiny D jistou výjimkou. Velitel kpt. Josef Otisk, zástupce rt. Vladimír Řezníček, zpravodajský důtojník rt. Josef Černota, zásobovací důstojník rt. Josef Bierský, rt. Karel Svoboda radiotelegrafista a četař Robert Matula - přijímací důstojník pro další výsadky, radiostanice OLGA. Byla to první a jediná skupina své třídy - byla výsadkem bojovým. Operačním letem v noci z 13. na 14. září 1944 byl WOLFRAM dopraven do prostoru působení. Místo na Lysou horu byla skupina vysazena v prostoru Nytrová - Kotly. Přistání nebylo zcela úspěšné. Bierský, Svoboda a Otisk, kteří seskakovali v prvním průletu se na ploše neshromáždili. Bierskému a Řezníčkovi ( skákali v druhém průletu) se utrhly nožní zásobníky. Bierský sám byl větrem snesen mimo doskokovou plochu a krátce po přistání se dostal do přestřelky s hlídkou pohraniční policie u Bílého Kříže. Zastřelil dva četníky a rychle se orientoval v terénu, který důvěrně znal. Tuto výhodu měli i Matula s Řezníčkem.
Nejhůře z celé skupiny dopadl rotný Svoboda. V neznámém terénu ztratil orientaci. Zakopal sice v blízkosti doskokové plochy část svého operačního materiálu včetně radiové stanice, ale příliš dlouho hledal skupinu v okolí místa seskoku a nakonec byl zatčen 19. 9. 1944 v Morávce u Horákova hostince a předán gestapu. Při výsleších vydal gestapu radiovou stanici, ale zůstal odmítavý k návrhům na spolupráci s gestapem. Nakonec byl uvězněn v koncentračním táboře Flossenburgu, kde se dožil konce války.
Zajetím rt. Svobody a utržením nožních zásobníků ztratil WOLFRAM ještě před zahájením bojové činnosti jednoho ze svých mužů a více jak polovinu operačního materiálu. Ztráta radiového kompletu byla nenahraditelná a tak se WOLFRAM plně věnoval hledání kontaktů k domácímu odboji v naději, že se touto cestou podaří informovat VRÚ a zpravodajský odbor v Londýně. Koncem září se podařilo navázat kontakt na RADU TŘÍ a CALCIUM a podat zprávu do Londýna, který však byl k těmto zprávám nedůvěřivý. Také pokusy o informaci Londýna prostřednictvím skupin CLAY a CARBON stihl stejný osud. Komplikovaná situace WOLFRAMU tak zůstala nevyřešena a parašutisté se museli postarat sami o sebe. 9. 11. 1944 se WOLFRAM přesunul k Řezníčkovým rodičům do Kunčic pod Ondřejníkem a koncem listopadu přijal velitel skupiny konečné rozhodnutí k odchodu WOLFRAMU z operačního prostoru v Beskydech. Pozdější události naznačují, že šlo o rezignaci na původně stanovený úkol.
Na jaře 1945 začal WOLFRAM připravovat diverzní činnost na střední Moravě. Koncem února byli vysláni rt. Černota rt. Řezníček na průzkum do okolí Buchlova v naději, že objeví stopy po činnosti paradesantů CLAY a CARBON nebo partyzánské skupiny OLGA. Dostali se však do kontaktu a provokatérskou skupinou „ Lexa-Černý“, od které se jim podařilo po jejím prověření včas odpoutat.
Hodnocení WOLFRAMU je problematické. Z rigorózního hlediska vzato, svůj úkol nesplnila. Ač sama podstoupila několikrát rozhodný boj, šlo převážně o akce vynucené iniciativou německou. Zcela pak rezignovala na původně stanovené řídící a velitelské poslání. Posuzováno objektivnějším pohledem, byl WOLFRAM na své poslání organizačně i materiálně slabě vybaven. Se svými šesti muži, jedinou radiostanicí, mohl těžko konkurovat organizačním skupinám této třídy působících v režii sovětů. Původně stanovený úkol byl příliš široký a pro WOLFRAM těžko splnitelný. Reálné poměry na moravsko-slovenském pomezí donutily skupiny jednat tak jak jednala. Přesněji řečeno je tak zhodnotil její velitel, který setkání s tehdejší realitou poněkud podlehl a ostatní se jeho rozhodnutí podřídili.