Jaroslav ŠÁLA
W/O Warrant Officer RAF . rotmistr čs. letectva ve Velké Británii
stíhací pilot 310. čs. peruti RAF
Jaroslav se narodil 10. května 1914 ve Slavičíně. Otec Antonín Šála, nar. 11. října 1880, tesařský mistr ve Slavičíně, byl synem Františka Šály, zvěroklestiče ve Slavičíně, a jeho manželky Františky Kosečkovr.
Matka Anna byla dcerou Jana Mudráka, výměnkáře v Mladot cích, a jeho manželky Františky Vlčkové. Sezdáni 17. ledna 1911. (MÚ Slavičín - kniha narozených).
Jako mnohé chlapce jeho věku lákala ho po ukončení povinné školní docházky strojařina a zvláště pak letadla. Odvahu měl určitě po svém otci. Jeho tatínek pan Antonín Šala se proslavil v širokém okolí, když při velkolepé slavnosti 6. září 1925 připevnil na vrchol věže slavičínského kostela opravený křiž. (Pamětní kniha farnosti Slavičín, r 1925) Jaroslav se však vyučil zedníkem u fy. "Technická a stavební kancelář František Rafaja", zednický mistr, Valašské Klobouky, Moravskoslezská ulice. Na přání otce začal ve škol. roce 1932-33 studovat na Státní průmyslové škole stavební v Brně. Navštěvoval však pouze první ročník a ukončil ho s prospěchem chvalitebným. Studium přerušil a přihlásil se do Školy leteckého dorostu v Prostějově, kterou absolvoval v letech 1933-35. Jako voják z povolání - pilot v hodnosti četaře nastoupil k Leteckému pluku č. 2 do Olomouce, kde zůstal až do okupace v roce 1939.
Ve čtvrtek 6. července 1939 opustil rodný Slavičín s cílem překročit protektorátní hranice a vstoupit do čs. zahraničního vojska. Vydal se nejdříve do Olomouce, 9. července se večerním rychlíkem z Moravské Ostravy dostal do Bohumína, v té době zabraného Polskem. Dne 21. července ve 22.00 ho- din hlásil příchod do čs. vojenského tábora v Malých Bronovicich u Krakova. Jaroslav měl radost, že zde nemusel být dlouho. Už 28. července odjel do Gdyně a nastoupil na polskou loď "Chrobrý", která vyjížděla na svou první plavbu, směřující do Jižní Ameriky. Po třech dnech vystoupil i se svými kamarády na francouzské pevnině v Boulogne.
Večer 1. srpna už Jaroslav vdechoval vůní Paříže. Po lékařských prohlídkách, protokolech a da1šich formalitách podepsal 24. srpna 1939 pětiletý závazek Cizinecké 1egie. V tentýž den dostal pozdrav z domova - slovník a učebnice francouzštiny. Spolu s da1šimi patnácti kamarády opustil 11. září Paříž a přijel do Avordu u Bourges ve střední Francii. Již od 13. září začal létat Morana 230. Po týdenním výcviku s instruktorem začal se samostatnými lety. Následovala měsíční přestávka, po níž byl přidělen k bombardérům. Jako pilot dvoumotorového letounu bylI. prosince 1939 povýšen do francouzské hodnosti -
Caporal (čs. svobodník). Od 11: prosince byl převelen se skupinou dvaceti osmi Čechů do Istres u Marseille, kde začal s létáním už 6. ledna 1940. To si ve vzduchu pobyl jednu hodinu. Do 2. února odlétal předepsaný počet hodin s letounem Bloch 210. Francouzský pilotní odznak a diplom č. 28.343 obdržel 23. února 1940. (archiv autora)
Hodně trénoval noční lety, často se střídal na místě druhého pilota. Jeho narozeniny 10. května 1940 mu hned časně ráno pokazily tři německé Dorníery. Bomby dopadly asi šedesát kroků od budovy, kde spal. Bombardováni probíhalo i následující dny. Jeden Čech zemřel na následky zranění. Jednotka, v níž Jaroslav sloužil, byla 17. června převelena do Port Vendres. Odtud následoval 24. června 1940, dva dny po kapitulaci Francie, odjezd do Afriky lodí "Guverner General Chanzy". Po třicetihodinové plavbě šťastně přistáli v Oranu, příští den pokračovali do Casablancy a 29. června do Gibraltaru. Po nalodění na osobní parník "Neuralia" a jeho zařazeni do konvoje třiceti lodi začala 2700 km dlouhá patnáctidenní plavba s konečným cílem - Velká Británie. Konečně 12. července o páté hodině odpolední loď dorazila do Liverpoolu, ve 23.30 hodin už Čechoslováci odjížděli vlakem do Cholmondeley Campu u Chestru.
Jaroslav Šála byl 21. července 1940 odvelen do Cosfordu, kde 25. července složil přísahu věrnosti J. V. králi Jiřímu VI. Stal se příslušníkem RAF Č.787450. Už za měsíc byl odvelen k 24. peruti RAF na letiště Hendon u Londýna, povýšen do hodnosti Sgt. (četař) a zařazen jako pilot ke kurýrní letce.
Zanedlouho poté, 5. září, byl povýšen do britské hodnosti F/Sgt. (rotný). Aby se dále zdokonaloval v pilotáži, je 10. ledna 1941 přemístěn k 1. S. S. (Signal School- škola pro radiotelegrafisty) v Cronwellu. Až do 16. dubna zde pilotoval letoun sloužící k výcviku leteckých radiotelegrafistů a sám získával další pilotní zkušenosti. Stále se nevzdával naděje, že bude stíhacím pilotem.
Po mnohých urgencích je konečně 17. června 1941 přemístěn k 55. OTU (Operational Trainíng Unit - Operační výcviková jednotka) do Ushworthu. Operační stíhací výcvik Jaroslav úspěšně ukončil 28. července 1941. Dne 3. srpna 1941 byl zařazen k operační službě do stavu 310. čs. stíhací perutě RAF na letišti Dyce ve Skotsku. U příležitosti státního svátku CSR - 28. října 1941- byl povýšen do hodnosti W/O (Warrant Officer RAF). Téhož dne obdržel diplom od svého velitele škpt. Františka Webera, když při soutěži 310. perutě v ostré střelbě na střelnici "Black Dog" získal 42 bodů, čímž se zařadil na desáté místo v jednotce.
Peruť po odpočinku na severu Velké Británie přeletěla 15. prosince na jih do Duxfordu, poté 24. prosince do Perranporthu, odkud W/O J. Šála se svými kamarády od 310. Sq. podnikal bojové lety nad Evropu až do 7. května 1942. Tehdy došlo k dalšímu přesunu jednotky, tentokrát do Exeteru. Zde pod velením Wing Commadera škpt. Aloise Vašátka probíhal nácvik bojových formaci celého wingu o třech perutích - 310. Sq., 312. Sq. a 313. Sq. tvořičích Československou samostatnou stíhací skupinu (wing = křidlo). (Adolf Vrána: "Letec Alois Vašátko", Naše vojsko, Praha, 2. vydání 1994)
W/O Jaroslav Sála zasáhl od I. června 1942 znovu do bojů nad Francii, tentokrát už v sestavě celého wingu. Hodně létal nad Cherbourg, Brest, Lannion, Dieppe k útokům na lodě, různé pozemní cíle a často také doprovázel bombardéry. (J. Rail, letecký historik, přípis ze dne 29. března 1995, archiv autora)
Osudným pro W/O Jaroslav Šálu a jeho přítele Miroslava Petra z Plzně se stal operační let Ramrod 50 dne 29. ledna 1943. Celý wing odstartoval ve 13.25 hodin jako doprovod dvanácti bombardérů Boston. Cílem jejich společného letu byl železniční viadukt u Morlaix v severozápadni Francii. Při návratu W/O Jaroslav Sála varoval svou dvojku F/Sgt. Viktora Popelku (rodák z Laškova u Litovle, nar. 7. června 1918, zemřel 13. března 1971, nositel britského vyznamenáni DFC, pozn. autora), že jsou pronásledováni devíti letouny FW-190. Šálova dvojice otočila své stroje a zahájila boj. Nepřítel měl proti nim výškovou převahu asi jednoho tisíce stop. V souboji byl W/O Jaroslav Šála na Spitfiru NN - E, EP 464 sestřelen. (VBA Praha, J. Šála, kopie materiálu č. 24-21-11214). Peruť tak ztratila skvělého pilota a kamaráda.
V místě souboje byl též sestřelen i W/O Miroslav Petr. Jejich jména jsou vytesána na kamenném listě 134 v památníku RAF Runnymede, vybudovaném nedaleko Londýna k uctěni památky všech nezvěstných příslušníků britského královského letectva s výstižným nápisem na sarkofágu:
Their name liveth for ever more (Jejich jméno věky přežije) (František Loucký: "Mnozí nedoletěli", Naše vojsko, Praha 1989, str: 203)
Po válce byly zásluhy J. Sály oceněny udělením Čs. válečného kříže 1939 in memoriam (OV 7/1946). Rozkazem ministra obrany CSFR č. 0103 ze dne 29. května 1991 byl Jaroslav Sála mimořádně povýšen do hodnosti plukovníka ve výslužbě in memoriam č. j. 412. (archiv autora)
Jaroslav ŠÁLA
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.