Úvodní stránka > Českoslovenští vojáci > Jaromír STRÁŽNICKÝ

Jaromír STRÁŽNICKÝ

Nadporučík pěchoty, příslušník čs. vojska ve Francii Čs.samostatná obrněná brigáda ve Velké Británii

Motto: .. To nejcennější, co člověk má, je čisté svědomí, svědomí, že nikomu neublížil..." J. Strážnický 7. 10. 1965

Jaromírův otec Antonín Strážnický, nar. 11. března 1882, byl tesařským mistrem, majitelem cihelny, parní pily a první elektrárny ve Slavičíně. Byl synem Josefa Strážnického, tesařského mistra v Mladoticích, a jeho manželky Františky Víceníkové.

Matka Julie Marie, nar. 29. ledna 1886, byla dcerou Josefa Pivečky, koželuha v Mladoticích, a jeho manželky Anny Bartoškové.

Jaromír Václav Strážnický se narodil 26. září 1921 ve Slavičíně jako nejmladší z pěti sourozenců. (MÚ Slavičín - kniha narozených)

Jaromír navštěvoval obecnou školu ve Slavičíně v letech 1927-1931, poté studoval osm let na reálném gymnáziu v Uherském Brodě. Dne 1. října 1939 zahájil studium na České vysoké škole technické dr. Edvarda Beneše v Brně. Bohužel přišel 17. listopad 1939 a s ním uzavření českých vysokých škol. Jaromír se tedy vrátil domů, ale už 13. prosince 1939 překročil protektorátní hranice na Slovensko. Prošel pravděpodobně obvyklou trasou přes Maďarsko a Jugoslávii do libanonského Bejrútu. Odsud se lodním transportem dostal do Marseille, kde byl na konzulátu (:SR odveden jako vojín nováček č. F 2615. Vojenskou činnou službu nastoupil u náhradního tělesa dne 9. dubna 1940 u čs. pěšího praporu č. 11.

Po přesunu do Velké Británie absolvoval spojovací kurz, tankový a speciální kurz pro řízení a udržování obrněných vozidel. Ve vojenské hierarchii začínal jako řidič v hodnosti povyšován až na podporučíka-zástupce velitele čety obrněných vozidel, později tankové čety. Koncem léta 1944 se s čs. obměnou brigádou vylodil na umělém invazním přístavu poblíž vesnice Arromanches v Normandii. Českoslovenští vojáci byli pověřeni vystřídáním kanadských jednotek, které v té době držely v obklíčeni silně opevněnou německou posádku (12 tis. mužů) v třetím největším francouzském přístavním městě Dunkerque. Rychlé dobytí města silou nebylo v plánu spojeneckého veleni, neboť Francouzi požadovali, aby nebyl zničen v té době jediný nepoškozený francouzský přistav, použitelný pro rychlou poválečnou obnovu země.

Do 8. října 1944 se jednotky postupně vystřídaly a čs. obrněná brigáda obsadila pozice v kruhovém pásmu kolem Dunkerque od vesnice Bray Dunes v Belgii až po vesnici Mardyck na jih od přístavu.

Jaromír Strážnický se zde v západním úseku pevnosti zapojil se svými kamarády od I. čs. tankového praporu do obléhacích bojů. V polovině listopadu proti nim podnikli Němci výpad, ale byli odraženi. Taktéž poslední větší bojová akce u Dunkerque ve dnech 10. - 16. dubna 1945 byla Němci vede- na proti I. čs. tankovému praporu. Přes soustředěný tlak nepřítele bylo postaveni čs. tankistů v celé šíři udrženo i přes nedostatek vlastni pěchoty, v naprosto netankovém terénu. Dne 9. května 1945 skončilo bojové nasazeni Čechoslováků při obléháni Dunkerque. Německý velitel pevnosti viceadmirál Frisius se vzdal do rukou velitele čs. samostatné obrněné brigády gen. A. Lišky a podepsal kapitulaci.

Teprve 12. května 1945 byl povolen čs. brigádě návrat od Dunkerque do vlasti, kam dorazila 18. května 1945, a to do oblasti Plzeň-Stříbrné Hory-Klatovy.

Pro Jaromíra Strážnického, kamarády zvaného "Mirek", skončila služba v čs. zahraničním vojsku 7. července 1945 v hodnosti podporučíka, zástupce spojovacího důstojníka velitelské roty-tankového praporu 1. (VHA Praha Kmenový list J. Strážnického 24-20-70/63)

Mirek hned v roce 1945 zahájil studia na právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Už před válkou se zamiloval do slečny Zdeny Vejpustkové, která na svého Mirka čekala až do jeho návratu. Jejich dnem svatebním se stal 27. srpen 1946, když si řekli ve slavičínském farním kostele své ano. V roce 1947 se manželům narodila dcera Dagmar.

Jaromír byl nucen zanechat studii a od 25. května 1947 začal pracovat jako národní správce cihelny a pily ve Slavičíně, tedy na původním majetku svého otce. Podnik byl 16. dubna 1951 zestátněn a začleněn do "Brněnských cihelen". Mirek zde vykonával funkci technického vedoucího do 17. května 1951. Kvůli neutěšené bytové situaci odešel z cihelny a nastoupil dne 25. června 1951 v národním podniku Svit, závod Slavičín jako provozní účetní. (PAS Zlín, osobní spis J. Strážnického)

Pracovní poměr zde ukončil po čtyřech letech. V roce 1955, kdy odešel do Brna. Tam začal pracovat v podniku KRAS.

Jaromír Strážnický zemřel 31. prosince 1969 na následky těžkého zraněni, které utrpěl při přecházeni jedné z brněnských ulic. Rodina a přátelé se s Mirkem rozloučili v obřadní síni brněnského krematoria 9. ledna 1970. (Smuteční nekrolog J. Strážnického, Brno, únor 1970, archiv autora)

Vyznamenání udělená Jaromíru Strážnickému:

Čs. pamětní medaile

Čs. medaile Za chrabrost

Čs. medaile Za zásluhy II. stupně