Katastrofa IRIDIA a BRONSE
IRIDIUM : nadporučík Miroslav Špot - velitel, nadporučík Miroslav Kříženecký jeho zástupce, rotný Vladislav Soukup pomocník a čet Bohumír Kobylka radiotelegrafista s radiostanicí ANNA. Měla plnit své zpravodajské a spojovací poslání v operačním prostoru v západních Čechách, především Plzeň - Rokycany.
BRONSE byla též zpravodajskou a spojovací skupinou. Měla své poslání v operačním prostoru západní Morava. Velitelem skupiny byl nadporučík Bohumír Martínek, jeho zástupcem čet.asp. František Vrbka a radiotelegrafistou čet. Antonín Kubec s radiostanicí BLANKA. V noci z 14. na 15. března 1943 startoval v Anglii opět letoun Halifax na jehož palubě byly obě skupiny. Posádka letounu se šťastně dostala až nad československé území, ale v oblasti Sušice se pilot rozhodl z důvodů značně zhoršené viditelnosti k návratu na základnu. Při zpátečním letu byl Halifax v blízkosti Mnichova zasažen palbou německé protiletecké obrany a zřítil se. Na místě sestřelu zahynuli v jeho troskách všichni příslušníci skupiny IRIDIUM a také skupinu BRONSE potkal stejný osu s výjimkou, že katastrofu přežil o několik dnů čet. asp. František Vrbka. Raněn a popálen byl zajat, přepraven do Mnichova a později do Prahy, kde po 6 dnech zemřel.
Zvláštní operace zpravodajského oboru MNO ve druhé operační vlně v období 1942 - 1943 dosáhly omezeného úspěchu na počátku a poučné se staly spíše svým neúspěchem. Další zkušenost s radiovou protihrou HERMELÍN - DUPLEX pak prokázala, že na domácím území stojí proti parašutistům zkušený protivník, kterého nelze v žádném případě podceňovat. Souhrn těchto poznatků musel logicky vyústit do hlubších koncepčních změn a do hledání nových přístupů k provádění zvláštních operací v Československu. Do jisté míry byla tato změna vynucena i novou situací všeobecně vojenskou i politickou, zvyšujícím se vlivem Sovětského svazu i prosovětského odboje, v jehož siločárách se program československého odboje ocitl a nemohl na ně nereagovat. Pominu-li politické aspekty dané vojenskopolitické situace jako zesílení Benešovy orientace na Sovětský svaz, spontánní nabídku na odstoupení Zakarpatské Ukrajiny a návrh Československo - sovětské smlouvy, je na místě konstatování, že USA byly v průběhu války ve středoevropských záležitostech dosti bezbranné a působily Winstonu Churchillovi nejednu starost. Tato politická oblast se všemi důsledky je tak složitá, že by na její názorové a objektivní popsání nestačilo několikastránkové pojednání a proto se vrátíme k třetí vlně zvláštních operací vyslaných na československé území.
Od roku 1944 po roční přestávce jsou všechny operace prováděny z oblasti středomoří, které byly proti dřívějším období bezpečnější. Vzdálenost je přibližně stejná, ale celá trasa se vyhýbala exponovaným oblastem Francie, západního a středního Německa, které byly zajištěny silnou protileteckou obranou.