Operace TIN

Byla druhou a poslední paradesantní skupinou s teroristickým posláním. Měla spáchat atentát na kolaboranta a odrodilce Emanuela Moravce ministra protektorátní vlády. Tímto úkolem byli pověřeni rotní Ludvík Cupal a Jaroslav Švarc. Byli vysazeni na plánovanou doskokovou plochu mezi obcemi Padrť a Věštín na Rožmitálsku, před svítáním 29. dubna 1942. Švarc s Cupalem se po seskoku nesešli a každý postupoval samostatně. Rotný Švarc se dostal do Prahy, kde se spojil s Opálkou a s ostatními parašutisty, padl 18. 6. 1942 v Resslově ulici v Praze.

Přistání na lesní paseku mělo u rotného Cupala za následek kombinované vnitřní zranění a poranění nohy. Ke svému štěstí byl nalezen des. Vojtěchem Lukaštíkem ze skupiny INTRANSITIVE, která seskočila v druhém průletu. Lukaštík se okamžitě rozhodl a poskytl Cupalovi pomoc. Společně odjeli do Plzně a odtud po Cupalově ošetření pokračovali v cestě přes Brno do Veselí nad Moravou, kde měl Cupák kamaráda. Později se přesunul na Velehrad k rodině Františka Pěčka a následně k Pěčkovým sestrám Anně a Ludmile do velehradské staré cihelny. Po vyléčení a návratu Lukaštíka za pomoci několika místních spoluobčanů se pokoušeli improvizovanými prostředky poškozovat německou správu. 18. 9. 1942 podnikli pokus o destrukci železniční tratě u Polešovic. Improvizované prostředky nepřinesly účinek a akce se nezdařila. Vyvolala však zvýšenou pozornost gestapa, které po parašutistech usilovně pátralo. Oba měli v okolí Starého Města, Velehradu, Břeclavi a Poštorné kolem 30 spolupracovníků. 14. ledna 1943 se gestapo vinou místního udavače dovídá o Cupalově úkrytu v cihelně na Velehradě a 15. ledna v ranních hodinách je cihelna gestapem obklíčena. Rotný Ludvík Cupal se přes všechny sliby a výzvy nevzdal a po zjištění bezvýchodnosti své situace se zastřelil.