Operace INTRANSITIVE
Velitel nadporučík Václav Kindl, četař Bohuslav Grabovský a desátník Vojtěch Lukaštík. Vysazeni na společnou plochu s TINem se neobešlo bez potíží a starost o ukrytí operačního materiálu připadla četaři Grabovskému. Učinil tak v obci Věštín. Zátah gestapa přišel na štěstí pozdě a tak se parašutistům podařilo z ohroženého prostoru včas odejít. Platí to zejména o zraněném Cupalovi, kterého Lukaštík odvezl do Plzně a odtud na Moravu. Ve východních Čechách v Bernarticích se Kindlovi a Grabovskému podařilo navázat kontakty se zbytky Obrany národa v jejímž čele stáli pplk. Josef Svatoň a por. Josef Kábele, kteří později sehráli význmnou úlohu při formování „RADY TŔÍ“. Vypátrání destrukčního materiálu gestapem vyřadilo skupinu z jakékoliv činnosti ve smyslu naplnění jejich původního poslání. Lukaštík odjel na Moravu za Cupalem a již se nevrátil. Nejprve se ubytoval v Chropyni u tety Filomény Rozsypalové v chudých poměrech vagónové kolonie. Odtamtud se přestěhoval k mamince do Popovic. Nejtěžší období prožívali oba parašutisté a vlastně celý národ v období heydrichiády, kdy nacisté řádili jako zběsilí. Tehdy se přesunul Lukaštík do lesů v Chřibech, kde si vybudoval úkryt. Na podzim roku 1942 se seznámil s Ludmilou Remešovou z Jankovic, která do prostoru, v němž byl úkryt, chodila na trávu. Ta mu donášela jídlo, obstarávala spojení s rodinou i s Cupalem na Velehradě. Protože vztahy osmnáctileté Ludmily Remešové s Lukaštíkem se údajně velmi brzy staly více než důvěrnými, přestěhoval se parašutista do úkrytu v domě Remešových v Jankovicích. V Jankovicích se Vojtěch Lukaštík seznámil s devatenáctiletou Marií Škrabalovou, kterou pověřil vyhledáváním členů výsadku a vyzvednutím uschovaného materiálu na místě seskoku paraskupiny. Úkol nemohl být plněn, Bernartice byly hlídány gestapem a materiál vybrán Němci. Pomocí Škrabalové navázal Lukaštík spojení se členy domácího odboje Aloisem Oharkem a Petrem Kadlecem z Traplic a Jaroslavem Čechmánkem z Bílovic.
Zrada narušila všechny plány. Popovští konfidenti Alois Bláha s manželkou a vlajkařem Karlem Gamberským zjistili, kde je parašutista ubytován. 8. ledna 1943 obklíčili gestapáci Remešův dům a zaútočili na úkryt. Desátník Vojtěch Lukaštík se drtivé přesile statečně bránil intenzivní střelbou, ale nakonec zjistil, že není naděje vyváznout a sám se zastřelil. Ihned byla zatčena Ludmila Remešová a ostatní členové rodiny. V následujících dnech byla zatčena Marie Škrabalová a další osoby, které poskytly Lukaštíkovi nějakou pomoc. V souvislosti s uvedenými událostmi bylo zatčeno 31 osob. Rodiny Remešovy z Jankovic a Košíků, Alois Oharek a Petr Kadlec z Traplic, příbuzní Lukaštíkovi a Cupalovi z Velehradu, Popovic a Chropyně.
Npor. Václav Kindl s Bohuslavem Grabovským byli zajati v polovině března 1943. Oba vstoupili do služeb gestapa. Grabovský tak zřejmě učinil pod vlivem a po nátlaku Kindla v naději, že si tak zachrání život a ponechá si jistou možnost. Byl používán k drobným službám, které neplnil a tak jej gestapo znovu zatklo. Četař Grabovský byl popraven v říjnu 1944 v Terezíně. Václav Kindl sehrál ve službách gestapa roli smutnou a nebezpečnou. Pomáhal svým německým šéfům v nátlaku na zajaté parašutisty a snad i uvěřil ve vítězství Němců. Byl údajně zastřelen omylem při akci v Nasavrkách, kde v polovině května 1944 pátralo gestapo po veliteli CALCIA Odstrčilovi, Václav Kindl se stal temnou postavou v historii československé rezistence v oněch letech. Temná byla i jeho smrt a temné pověsti, které následovaly v letech dalších.
Zde můžeme uzavřít stručné seznámení s paradesantními skupinami první vlny. V hodnocení historiků, které není jednoznačné, převládá úspěch zpravodajský, jehož cenu vysoce hodnotili tehdejší činitelé vojenští i političtí i osoba tehdy z nejpovolanějších - dr. Edvard Beneš. Daleko nejvýznamnějším činem byl však úspěšný atentát na R. Heydricha 27. května 1942. Jeho důsledky se projevily z hlediska zájmů a československým odbojem sledovaných cílů rozporuplně. Pozitivně vyzníval v mezinárodním ohlasu o odhodlání a odporu národa proti nacistické okupaci. Negativní následky byly tak rozsáhlé, že český odboj byl následky nacistické zběsilosti decimován a zasažan na svém nejcitlivějším místě. Byla zničena jeho elita a centrum. Akce československých parašutistů vysazených v první operační vlně byla terorem a rozsáhlou pátrací akcí, která po atentátu následovala, prakticky utlumena a pozice získané v létě 1942 ztraceny. Z 27 vysazených parašutistů bylo v létě 1942 13 mrtvých, k nim přibyli 2 v lednu 1943, 8 bylo zatčeno a dva se stali konfidenty gestapa. Fakticky bez úhony z první operační vlny přežili pouze dva parašutisté Otmar Riedl z BENJAMINU a velitel SILVERU B Jan Zemek, který se dočkal osvobození v řadách partyzánské skupiny v okolí hradu Buchlova. K negativním následkům atentátu musíme zařadit i Lidice, Ležáky a oběti „ stanného práva „. Rozporuplné jsou i názory historiků na to, zda hluboký otřes světového veřejného mínění na synonym nacistické zvůle a bezpráví nebo posílené prestiže československé zpravodajské služby, či posílení pozice při prosazování zahraničně-politických zájmů včetně transféru německého obyvatelstva z českých zemí (dnes nazýváme vyhnáním), byly adekvátní zmařeným lidským životům. Toto dilema nebylo dosud jednoznačně historicky vyhodnoceno.