Operace ZINC
Pod tímto názvem se skrýval pokus zpravodajského odboru zřídit podobnou zpravodajskou centrálu, obdobnou úspěšnému SILVERU A s operačním prostorem na Moravě. Tato část státu byla silně postižena zatýkáním na počátku války a zbytky ON a PVVZ byly v jisté izolaci od ÚVODu v Čechách. ZINC byl skupinou zpravodajskou s velitelem npor.Oldřichem Pechalem z Vřesovic, jeho pomocníkem byl rtm. Arnošt Mikš a radiotelegrafistou četař Viliam Gerik. Předpokládalo se, že po vysazení v buchlovských lesích se parašutisté zachytí v ilegalitě na některé ze tří adres (adresa Hejlů v Uherském Hradišti, Kozáků v Brně nebo Štokmanů v Buchlovicích), naváže radiové spojení s VRÚ v Londýně a postupně zahájí činnost v prostoru Uherského Hradiště. ZINC byl vysazen 28. 3. 1942 kolem třetí hodiny ranní. S úžasem zjistili, že byli vysazeni na Slovensku u Gbel. Po zjištění situace ukryli padáky a kombinézy a v opuštěném seníku uschovali radiostanice. Aby se dostali do operačního prostoru, museli překročit hlídané hranice. U Skalice rozhodl velitel Pechal, že snadněji přejdou, když se rozdělí a sejdou u železniční stanice v Rohatci. Mikš s Gerikem nesli v kufříku radiostanici MARK 4 a Pechal kufřík s finanční částkou 3 miliony korun. Zatímco se Gerikovi s Mikšem podařilo projít a když se v Rohatci Pechala nedočkali, odjeli vlakem do Starého Města a pěšky do Buchlovic na nejbližší záchytnou adresu, postupoval Pechal samostatně. Pro případ nenadálých událostí dal svým podřízeným adresu svých rodičů ve Vřesovicích. Při přechodu hranic byl Pechal zadržen dvěma německými celníky, kteří jej legitimovali a chtěli odvést na strážnici. Toho velitel ZINCu využil a oba celníky zastřelil. Zabíjel poprvé v životě a byl tak rozrušen, že neodebral celníkům své doklady a utekl zpět na Slovensko. Střelba se odehrála v těsné blízkosti strážnice a Pechal byl pronásledován.Při útěku odhodil kufřík i s penězi. Druhý pokus přejít na Moravu se mu sice zdařil, ale to už bylo zahájeno pátrání po jeho osobě. Bylo usnadněno tím, že npor. Pechal byl vybaven pravou legitimací na níž bylo zfalšováno pouze jeho příjmení na Pešar a ostatní údaje byly pravé. Navíc jeden z českých četníků poznal na fotografii muže, se kterým před válkou sloužil u jednoho pluku a bezpečně ho identifikoval. Gestapo zjistilo ihned adresu jeho rodičů a nechalo je sledovat. Mikš s Gerikem se pokoušeli v Buchlovicích od Štokamnů navázat radiové spojení s VRÚ a zjistili, že radiostanice je poškozená a je nadále nepoužitelná. Vysílačku ukryli ve vinohradní boudě ve Hložku a pokoušeli se uchytit u Hrabalů. S Pechalem se sešli až ve Vřesovicích. Za této situace rozhodl velitel skupiny o odeslání Mikše s Gerikem do Prahy s tím, že se tam pokusí navázat spojení a sám zůstane ve Vřesovicích, obávaje se o osud svých rodičů. 4. dubna 1942 zatklo gestapo Pechalovu rodinu. Velitel ZINCu se stal štvancem. Hledal úkryt u svých známých a příbuzných, snažil se navázat spojení s odbojem, ale v té době se jeho činnost dala počítat na dny.Týž den, kdy došlo ve Vřesovicích k zatýkání, přihlásil se Viliam Gerik na gestapu v Praze. Prozradil rozsáhlé informace a přistoupil na spolupráci. Pechal byl zatčen pomocí konfidenta Paprskáře 2. 6. 1942. Choval se velmi statečně a nic neprozradil. Byl popraven v Mauthausenu 30. 9. 1942. Mikš se zastřelil při přestřelce s četníky 30. 4. 1942 u obce Požáry u Křivoklátu, kde gestapo získalo jeho deník a dostalo se tak na stopu rt. Kouby velitele skupiny BIOSCOP. Gerik nejprve spolupracoval jsko konfident. Později se prozradil svými plány na útěk do Švýcarska a byl zatčen gestapem. Konce války se dožil v koncentračním táboře Dachau. V roce 1947 byl odsouzen za velezradu a popraven.