Operace CLAY
Paradesantní skupinu tvořili velitel čet.asp. Antonín Bartoš z Lanžhota, šifrant čet. asp. Jiří Štokman z Buchlovic a radiotelegrafista čet.asp. Čestmír Šikola z Malé Skály u Železného Brodu. Měla ve výzbroji dva radiové komplety ( vysilač Šimandl, přijímač Mark 5 ) a šifrovací klíč EVA.
Skupina startovala ze základny SOE v Brindisi s určením pro moravskou oblast a byla vysazena krátce po půl noci ze 12. na 13. dubna 1944 místo u Přílep u Holečova ,mezi Mysločovicemi a Hostišovou v údolí Trnovce. Z operačního prostoru měla rozvinout v prostoru severovýchodní a jižní Moravy zpravodajskou a organizační činnost , kontaktovat zbylé ilegální organizace a z nich vytvořit novou organizační strukturu, a tuto připravit na příjem zbraní a ozbrojené povstání plánované v závěru války. Rovněž měla navázat a udržovat radiové spojení s exilovou vládou v Londýně. Všichni tři parašutisté se po seskoku sešli a již za dva dny se ukryli na první záchytné stanici u zámečníka Oldřicha Procházky v Bystřici pod Hostýnem. Ten kontaktoval četnického strážmistra ve výslužbě Jana Filipa a ten se stal hlavním spolupracovníkem skupiny CLAY. První úspěch zaznamenala skupina 30. dubna 1944, kdy navázala spojení stanicí EVA s Vojenskou radiovou ústřednou (VRÚ) Londýně, které pak udržovala z různých míst až do jara 1945. Spojovací činnost CLAY patří k nejpozoruhodnějším výkonům na tomto úseku zvláštních operací Skupiny D. Odeslala na 800 depší a přijala jich téměř 300. Rozsáhlá spojovací činnost byla vyvolána aktivní a úspěšnou organizační prací CLAY, která poměrně rychle zahájila přípravy k povstání na celém území východní Moravy. Během léta skupina CLAY obsáhla okresy Přerov, Hranice, Valašské Meziříčí, Vsetín, Holešov a Bystřice pod Hostýnem a Frenštát pod Radhoštěm. K nim pak po zjištění omezených možností skupiny CARBON, přibyly další oblasti zejména Uh.Hradiště, Hodonín, Kyjov, Židlochovice, Kroměříž, Zlín, Uherský Brod. Ve všech okresech byli určeni vojenští a političtí velitelé pro případ povstání. V odhadech se počítalo s 500 muži v každém okresu se kterými bude zahájeno povstání v jehož průběhu bude zmobilizováno dalších 3 000 mužů. Celkově měla vojenská síla připravovaná skupinou CLAY dosáhnout hodnoty 4 divizí včleněných do 2 armádních sborů pod velením generála Františka Rakovčíka z Přerova. Pro vyzbrojení prvního sledu této tajné armády rekognoskoval CLAY 11 ploch pro příjem zbraní a munice. Spolupracoval také s Radou tří (R 3) v té době nejvlivnější ilegální odbojovou organizací a také s CARBONEM, jemuž poskytoval pomoc spojovací. Agilní velitel CLAY se podle jistých pramenů pokoušel podřídit si CARBON a požadoval po něm předání EUREKY ( přistroj pro navádění pilota v případě shozů zbraní a materiálu na vykorespondované plochy). Mezi oběma veliteli vznikly kompetenční spory, které však vzájemnou spolupráci neohrozily. Byly spíše vyvolány povahovými a charakterovými vlastnostmi obou velitelů. CLAY se podílela také na zajištění operace EMBASSY pro kterou zajistila a vykorespondovala jednu ze záchytných adres v Hranicích, přes kterou se měla tato skupina napojit na CLAY a přejít do její podřízenosti a také na plnění některých kontrarozvědných úkolů jednak v boji proti provokatérům a konfidentům gestapa, jednak na odhalení radiové protihry MOLDAU, kterou vedla brněnská služebna gestapa pomocí zajatého parašutisty Zuvače ze skupiny POTASH.
Pozoruhodná organizační činnost CLAY, na níž se podílelo kolem 400 spolupracovníků, nemohla zůstat utajena a bylo jen otázkou času, kdy bude zaregistrována gestapem. Během dvou měsíců po vysazení se skupina dostala do centra pozornosti německých bezpečnostních orgánů. Ty byly informovány již od zajatého npor. Adolfa Horáka, velitele SULPHURU, který prozradil její složení. Pomocí Konfidentů byla vybudovaná organizace infiltrována. Zejména Šmíd a Bednář, konfidenti brněnského gestapa, ohrozili tento výsadek. Přestože gestapo postupným zatýkáním organizaci těžce zasáhlo, parašutistům se dařilo unikat. Za okolností často velmi dramatických měnili neustále úkryty a prostory působnosti. To platí zejména o konci roku 1944, kdy CLAY pod hrozbou likvidace ustoupila do nových prostorů Tvrdonice – Hrušky - Prušánky. V Tvrdonicích se paraskupiny CLAY ujala rodina Strakova a František Straka ml. se stal jejich nejbližším spolupracovníkem v novém prostoru. Sehnal ubytování a skupina se dala znovu do práce. Navázala spojení s VRÚ v Londýně a také se skupinou CARBON. V pátek 9.2.1945 byl Polášků dům v Tvrdonicích ve kterém bydlel Bartoš obklíčen Němci. Velitel skupiny uprchl oknem a při přestřelce dva gestapáky zastřelil a podařilo se mu dojít do Hrušek, k řezníku Strouhalovi, kde byli ubytováni Štokman se Šikolou. Znovu navázali spojení s Londýnem a dostali příkaz vrátit se do původního prostoru. Přijali tedy dřívější nabídku zlínských ilegálních spolupracovníků Ondráka a Foukala a na velký Pátek 30. března 1945 se autem přesunuli na Žabárnu u Fryštáku a odtud do Zlína. Zde byli opět ohroženi gestapem a tak se přesunuli pěšky zpět na jižní Moravu do Prušánek k Františkovi Imrichovi a pokoušeli se opět zapojit do práce.
Organizační a zpravodajská činnost CLAY vyvrcholila koncem léta a na podzim roku 1944. V tomto období byla považována zpravodajským odborem při MNO v Londýně za nejúspěšnější a vzhedem k dosaženým výsledkům se s ní počítalo jako s řídící a velitelskou skupinou v oblasti jihovýchodní Moravy. CLAY tudíž patří podle anglického Special Operations Exekutive ( SOE ) k nejúspěšnějším paradesantním skupinám, které po vysazení na domácí území svůj úkol zdárně završily. Dne 14. dubna 1945 vstoupily první útočné jednotky 57. střeleckého sboru 53. sovětské armády v sestavě 2. ukrajinského frontu do Prušánek. Přesně rok a den od přistání desantu CLAY na rodné půdě a zdánlivě nastal den svobody.